Mé jméno je Kateřina, je mi 26let. Od svých 17 let mluvím o tom, jak se po vzoru své nejlepší kamarádky odstěhuju do zahraniční a zkusím tam pracovat, učit se a žít. Osud ale nikdy nechtěl abych to udělala. Po maturitě jsem hned v červnu našla super práci, kde jsem zůstala 4 roky, dokud firma pracoviště nezrušila. Díky odstupnému jsme tenkrát měla možnost doplatit auto - zbavit se závazků v ČR a odjet pryč, v té době mi ale cestu zkřížil člověk od které jsem nechtěla odjet, tak jsem přijala nabídku nové práce.
Náš vztah stagnoval a já se neposouvala profesně o moc dál. Začala jsem být ve věku kdy kamarádky mluví o dětech a svatbě. No, nikdy jsem na to moc nedala. Radši investuju peníze do dovolené nebo nějakého dobrodružství. Na plínky a hypotéku mám pořád /doufám/ čas.
V říjnu 2014 jsem narazila na blog jedné české aupair v USA. Její životní příběh mě nadchl tolik, že jsem hned chtěla zjistit všechny informace.
V listopadu jsem poslala internetovou žádost o více informací do agentury Cultural Care. Domluvili jsme se, že vše začneme řešit po novém roce... Přišel leden a nic se nedělo. Až 19.1 cestou z práce telefon z německého čísla - je to jasné, volají z agentury. A začal kolotoč...
Reference, doktoři, fotky, video, papíry a potvrzení, schůzka v Praze.
Musela jsem s pravdou ven, rodiče tuhle novinu nepřijali nadšeně, máma se mnou měsíc nemluví. Táta nerozumí tomu proč chci odjet když tu mám fungující vztah. Zaměstnavatel si myslí že před něčím utíkám.
Zkátka mě všichni podporují !
Radí mi, ať se rozejdeme. Že jsem hloupá že opouštím dobrou pracovní pozici, že si kazím kariéru.
Možná mají pravdu, možná mám pravdu já.
Co od toho čekám ? Nové zážitky a zkušenosti jako každá holka která do toho jde ? cestování ? nové kamarády ? Můj největší důvod je osamostatni se, zkusit si žít někde sama, spolehnout se sama na sebe. Možná si říkáte, ano tohle můžu udělat doma, odstěhovat se o město dál. Ale bude to něco platné ? Další důvod je zlepšit angličtinu, vždycky jsem chtěla mluvit naprosto plynule a používat cizí jazyk pro práci a snad ho učit jednou i svoje děti.
Jednou chci svým dětem a možná i vnoučatům vyprávět jak mi v 26 ruplo v bedně, sbalila sem se a odjela to zkusit!
Každému kdo váhá, ať už je to cokoliv, jděte do toho. Každý vás bude odrazovat, protože sám nemá na to aby to zkusil. Každý kdo vás má rád vás bude mít radši doma pěkně po ruce. Ale je to váš život a vaše rozhodnutí. Vy budete litovat toho co jste neudělali a mohli jste ...
