bad luck

Když za mnou z Minesoty přijela kamarádka Nela vyprávěla mi spoustu příběhů o svojí smůle kterou v USA má. Rodinu má naštěstí normální, ale tak například cestou za mnou jí vinou zpoždění uletělo letadlo a tak chudák zůstala na letišti celej den. Do DC se dostala v noci a řešila jak se z letiska v Blti má dostat do DC, protože poslední vlak uz ji odjel. No prekérka. Uber vyresil.

A proč vám to píšu? Nelča ten svůj bad luck nechala asi u nás. Od minulého týdne se nedaří na všech frontách.

1) v troubě mi začal hořet pečící papír a s ním večeře, smradu jak... fire alarm nespuštěn, uff.

2) nálada bezdůvodně na bodu mrazu celej víkend, protivná sem byla sama sobě, asi podzim

3) nedovařila jsem rejži a ještě jsem ji přesolila což mi bylo u večeře slušně a mile řečeno ale kuli bodu dva a mé náladě jsem kuli rejži málem brečela

4) včera jsem byla sama doma, zamykám se, páč když jsem sama doma a dole u sebe mam divnej pocit z toho, starší měla přít ze školy dýl ale v pul 4 mi prisla sms ze uz je doma a je zamceno tak sem vybehla s zelefonem v ruce jí odemknout. Jenze jsem to nejak nevybrala a hodila na linu hubu. Solidní. Telefon je celej to  se ale nedá říct o mém koleni, naraženém boku a to nejlepší na konec, zlomená kost u lokte. Potom co jsem J,otevřela sem si šla ruku ledovat a zkusit jak s ní můžu hejbat zápěstím. To jsem rozhejbala. V 6 jsem zkusila uvařit večeři a u toho jsem se po x té rozbrečela. Prvně jsem bulela protože mi bylo líto jaký sem tele. -pak u večeře a pak furt. Večeři jsem vzdala udělala jsem těstoviny a omáčku a z posledních sil nakrájela zeleninu na salat. Poslala jsem HM email ze to nedávámodvíst holky ze mam ruku v <>. Přijela do hodiny. Myslela že to není vážné. Páč já si to taky myslela. Nicméně když dorazila otok už byl pěkně znát tak jsme vyrazily na pohotovost. Nebylo easy nějakou najít. Všude už měli zavřeno a v nemocnici bych zaplatila balík. Našli jsme jednu pár mil od nás. Dojezd dle gps byl 19.58, naštěstí mě vzali i dvě minuty před zavíračkou a s úsměvem. Díky pojištění které mám jsem platila jen 35dollarů což je ještě ok na to jak je tu vše kolem zdraví drahé. Nejdřiv jsem vyplnila registraci. Asi 4 A4 !!!A pak to se mnou už v ordinaci prošla sestra. Následně se šlo na rentgen kde jsem bulela bolestí. Pak se čekalo až obrázky zkouknou pres net v nemocnici a reknou verdikt,
Doktorka byla fajn vse mi ukazala vysvetlila. Odcházela jsem s deskama papírů a cd s rentgenem a dlahou na ruce. Musím k ortopedovi, (v ut) Řídit můžu (yay!).
po příjezdu domů se o mě moje HF moc hezky postarala a dali mi na ráno volno. Stejně jsem vstala a aspon jsem vyklidila myčku.
Kařdopádně bolí to jak čert...A já jsem bohatší o pár zážitků a nových slovíček z ER. Na pohotovosti jsem děkovala že kuli mě zůstanou přes čas a oni se omlouvali mě.

Nicméně můj bad luck pokračuje i dál...

5) málem do nás nacouvala baba na parkovišti
6) hodinu před tim nez sme meli zacit pracovat jsme dali nakup do auta a zavreli kufr. jenze, v kufru i klice a auto zamceny..co ted?! nikdo z kamaradu to nebral. Zavolaly jsme Uber a jeli pro nahradni klice a ja hanku hodila zpet na parkoviste coz byla cesta na 30min. Hanka volala do skolky ze prijede pro malyho dyl a ja psala Emce sms ze budu late ze pak povim. Pak už se naštěstí nic nesralo. Nicméně večer jdu ven že jo...

Původně jsem chtěla pokračovat na téma kamaradi a přátelé tentokrát tu v US,ale jediné co vypustím do éteru je to, že oři takovymhle maléru poznáte kdo je pravej kámo a kdo je vyžírka. Takže díky Hani (za péči a pomoc) a díky Ivet za starost a soucit a díky Nelče za podporu na dálku a její storky co mě baví :D

DÁVEJTE NA SEBE POZOR A DĚLEJTE SI CEST.POJIŠTĚNÍ, VŽDY!

pardon za chyby, překlepy a hrubky...píšu jednou rukou a moc to nejde

Pray for France

Nedá mi to.

Ale musím to komentovat. Vy jestli mě sledujete/máte v přátelích/znáte mě asi víte, že na toto mám asi jinej názor než většina lidí. A bohužel ani dneska si neodpustím komentář. Kdo nechce, ať nechá bejt a nečte. Nikomu to necpu. Co člověk to názor a každej si to musí přebrat sám.

To co se včera stalo v Paříži není fér, nikdo z těch lidí si to nezasloužil. Celá válka kterou rozpoutává ISIS není fér.

Každopádně, myslíte že tím něco změníte když si upravíte profilovou fotku na FB do francouzské trikolory ? Když si změníte úvodní fotku na #PrayforParis ? 

a)První co mě napadne, kolik z vás se to dotklo osobně, kdo znáte někoho ve Francii/Paříži ?

b)Pokud vám a) přijde jako stupidní, pak mi řekněte kdo z vás je věřící a šel se do kostela za tu Paříž pomodlit ? Kdo z vás zapálil svíčku a minutu v tichosti stál a přemýšlel o tom ?

c)Opravdu útoky ve Francii hodláte spojovat s emigranty ?

d)Děnně se na světě stává x tragedií, padají letadle, vybuchují bomby, v Africe hladoví děti, a co takovej Tibet ? 

Tím že si měníte ty fotky a posloucháte denně zprávy na TV Nova šíříte paniku a podle mého skromného názoru je to přesně to, o co ISIS jde. Chtějí nás zastrašit, nás obyčejné lidi. My potom bude žít ve strachu z toho že naše vláda/EU/USA a celej svět selže v boji proti nim a oni vyhrajou.

Ano, je to hrůza, tragedie, neštěstí. Ale ve světě se děje tolik hrůzy, nespravedlnosti. A kdo z vás vstal a udělal něco proto aby změnil osud aspoň jednoho člověka a zvířete, když začneme od minima co z vás každej může udělat bez nějakejch velkejch prostředků, kdo z vás hodil bezdomovci pár drobnejch do kelímku ? Kdo z vás přispěl na nějakou sbírku nebo nadaci (přímo té dané organizaci, ne nějakejm loudilům na ulici), kdo z vás zajel do útulku a dovezl tam krmení, pelechy a misky pro zvířata ? A v neposlední řadě, kdo z vás šel volit ? 

Každej kromě indiánů (apod.) je tady v Americe přistěhovalec, spoustu lidí sem emigrovalo z Evropy v době války. Představte si, že v Evropě propukne válka, zůstanete sedět doma ? A budete se modlit popř."modlit"?

Pochybuju. Všichni si sbalíte jeden batůžek nejnutnějších věcí a pokusíte se emigrovat jinam, kde si myslíte že bude moci důstojně žít.

Než si změníte fotku na facebooku prosím udělejte jednu věc,  zastavte se a zamyslete se. Čemu pomůžete a co vy konkrétně děláte pro lepší svět, když už chcete něco/někoho kritizovat.

To, že vám okomentuju status na facebooku s tím že mám jiný názor, kterej následně smažete a mě si zablokujute abych neviděla vaše příspěvky mi jen říká že nejste schopni ustát jiný názor natož pak kritiku nebo taky realitu.

Naprosto souhlasím s tím že terorismus nemá víru. Neodsuzuju žádné vyznání. Nikdy jsem nečetla Korán ani Bibli. Já nevěřím v Boha. Proto se za Francii ani Paříž nemodlím. Každopádně s lidmi, kteří tam někoho ztratili soucítím a je mi líto že se něco takového stalo.

Přála bych si, aby na světě byl MÍR a aby všechny živé bytosti v míru žili a měli svobodnou volbu jak a kde žít. 

Přátelé

Tak tu teď sedím a místo toho abych se učila na mid-term test do školy kondicionály kterejm prd rozumím tak přemýšlím.. A to o vás přátelé.

Věděla jsem že když odjedu tak z té hrstky kamarádek zbyde jen opravdu maličko pokud vůbec něco ale taky mi bylo jasný že spoustu kamarádek tu poznám.

Už v ČR mi bylo jasný že mám kamarádky který se ohlásej a napíšou jen když mají trable, nemají komu hučet do hlavy, popřípadě potřebují objednat něco někde, sehnat za nákup a podobně.
Přesně tihle lidi mi buď vůbec nenapíšou, nevzpomenou si nic. Maximálně pošlou dotaz jestli jim nepošlu iphone 6s bez krabičky na dobírku. Bodejť.

Naopak mě mile překvapilo že lidi, který sem nebrala jako uplně nejvetší přátele mi píšou celkem pravidelně a zajímá je co je nového a mě zajímá co je nového u nich.

Tady u nás, sem si celkem rychle našla přátele. Nicméně i tak časem poznáte jestli se s tim člověkem chcete stýkat nebo jestli si uplně nesedíte. I takový lidi bylo potřeba trochu odfiltrovat. Protože aby mi někdo do hlavy hučel jak je svět nespravedlivej, špatnej a vše je negativní na to nemám a upřímně, přesně proto jsem sem nejela. Já si to užívám, každý den, celý den. Jo, jsou dny na prd, kdy jsou holky protivný, kdy si řikam že na mě host máma hodila ksicht (což je většinou jen moje paranoia) ale nestalo se mi tady nic vysloveně negativního, špatnýho, nespravedlivýho. Všechno je to o tom, jaký si to uděláš, takový to máš.

Já sem moc vděčná že jsem v okolí objevila dva lidi, který mám moc ráda a doufám že i když nás v budoucnu bude dělit spousta km/milí že se budeme přátelit i dál.

Už teď vám můžu říct že mě Amerika změnila jako člověk, trochu mi upravila pohled na svět, život a výchovu dětí a celkově na životní styl. Sice mi ještě neujasnila co chci dělat v příštích pár letech, ale určitě mi ujasnila co chci jednou až ...


Tak a teď jdu šprtat ty frázový slovesa a kondicionály ...

Bal ty more!

Do Baltimore jsem se docela těšila, konečně zase nové město na seznamu a novej špendlík na mapě.

Protože bylo po Halloweenské párty, vyrazily jsme v neděli až kolem 9 abysme se trochu prospaly. Celkově ten víkend i týden byl dost náročnej. 

Nicméně, po příjezdu do Baltimore nás ohromila krásná silueta města který je vidět už z dálnice. GPS nás zavedla až do centra kde jsme hned zacálovaly 20dolarů parkovný a vyrazily jsme na obhlídku města. 

Tentokrát jsme byly poměrně multikulturní sestava, já a češka Hanka, němka Julie a kolumbijka Sara. Obešly jsme přístav, vyfotily pár selfíček, našly jsme nějakou vyhlídku, okoukly ponorku a akvárium (což je tak jediný zajímavý na Baltimore) zvenku. Pak že půjdem do downtown, ok ... Všichni mi tvrdili že Baltimore je i nepokojích bezpečnejch a že se není čeho bát. Jo, kulový. Prej downtown hezký. Kde? Já se bála i ve Stárbaksu objednat kafe. U kostela parčík a v něm tak 50 bezdomovců včetně malejch dětí. Hnus.

V celym Balti jsme byly snad jediný kdo měl bílou kůži.

Doslova jsme pádily zpět do auta. Po ulicích pokřikovaly a somrovaly bezdomovci, raději jsme civěly do chodníku a pelášily zpět. 

Takže jsme se s Baltimore rozloučily a pokud se z nudy nepojedu podívat na rybičky tak do Baltimore nepláchnu ani omylem.

Měly jsme dost času a docela i náladu ještě něco podniknout. Protože bylo hezky jely jsme na Arlington cemetery kde (Sem chtěla napsat bydlí) leží Kenedy a další slavný lidi.

Hřbitov pěknej, ale pořád je to hřbitov. Hezkej výhled na DC protože hřbitov je na mírném kopečku. 

Halloween víkend

Celej tejden před tímhle víkendem byl napínavej a náročnej. Ve čtvrtek mi zdechlo auto. Že to byla asi moje chyba se nikomu řikat nebudu, ale co že jo. Mechanik řekl že auto je staré a unavené a že potřebuje odpočinek. Tak jsme ho nechali na parkovišti a jeli jsme dom s tátou kterej nás vyzvednul po půl hodině čekání i když parking byl 5 min od baráku. Za dvě hodiny se auto probralo a mohly jsme ho vyzvednout. Ted vesele jezdí.

K tomu se váže ještě jedna super historka. Ten čvrtek byl díky tomu autu uplně v prdeli, nestíhala jsem uvařit večeři, odvíst holku nic... Navíc ukoly do školy, tak sem to nějak namastila a v pondělí odevzdala. /co jsem dělala v pá, so, ne ze sem si to nezkontrolovala vám moc nepovim ale byla sem busy/. Učitelka nám v ut vrací ukoly a řiká, čí je tenhle nepodepsanej. /komplet rudej papír kolik toho bylo špatně/. Říkám můj. A ona: ne ten není tvůj, ten nemůže bejt tvůj. A já: jo jo to je moje písmo :-D No ani učitelka nevěřila že můžu něco tak poprasit, protože platim za šprtnu třídy levelu 6.
Každopádně ukol jsem předělala a ve středu sem ho měla opravenej bez chybičky. So ?!

V pátek jsme šly s holkama na párty. Všechny to na poslední chvíli odřekly, takže sem ukecala Hanku ať jde se mnou a s Irynou. Šly jsme za kočičky a Irča za ďáblici, či co :) slušelo nám to !
Párty dobrá, samý vochomejtla kolem, pít by se dalo zadarmo, furt někdo zval, nicméně, řídim, tak nic že jo. Vrátily jsme se vzorně kolem půl druhé.

Americké slečny na party, to je debata na dlouho. Ale jít na party v kalhotkách a korzetu, nebo podprsence no nevim no, možná někdy jindy.. V šatech pod zadek stejně patříte k těm víc oblečeným v klubu.

V sobotu od rána bylo hovno co dělat, doma nechtěli s ničim moc pomoc tak sem se rozhejbala jet do Tysons tak nějak počumět. Omylem sem si koupila drahý leginy k masce..no tak sem si je vzala s cedulkou a zejtra je jdu vrátit. Přece si nenecham legíny za dvacku že jo ?

Daly jsme kafíčko ve Stárbaksu a daly si rozchod domu s tim že v 6 sraz u nás a v 7 jdem koledovat s dětma. Emily říkala že prej se mám připravit na běh :-D

Párty byla v plném proudu, doma se nedalo ani projít. Všude spousta jídla a pití. Mňam !

V 7 jsme vyrazily koledovat, co že mi 26, taky jsem si vyžumrala sladkosti ! Skoro celou tašku. Škoda že vše čokoládový, těšila sem se na ovocný bonbíčka. Ale tak, nepohrdnu ničim ...

S holkama sme si přežraly pupky, jablka s karamelem, šunka, ovoce, zelenina, dip, kuřecí nugety, muffiny, cola, víno, sprajt .. Bylo to fajn. Emily jela na koledu ještě do sousedství její kamarádky a přitáhla plnou igelitku sladkostí. Dokonce si je zvážila :-D

Halloween je sice komereční svátek, je to trochu divný chodit žumrat o sladký, ale mě se líbí ta kreativita v těch kostýmech. Všichni u nás měli kostým. Vesměs promyšlený do detailu ne jen něco vzatýho doma. James bond měl sklenku na Martiny, kapesní hodinky a perfektně sednoucí oblek.