Snow blizzard

Už tak nějak od své První sněhové jsem počítala že víkend bude na hovno už od pátku... Volno a člověk musí smrdět kuli sněhu doma ... Ani na kafe do Starbucks si nedojdete, i když je to jen 5 min pěšky..Zavřeno.

V sobotu začlo chumelit naplno. Nikdy bych neřekla že je tohle bouře. Prostě tiše a klidně sněžilo. Až dýl odpoledne začalo foukat, ale katastrofa nikde ani žádný hrůzy... Jídla jsme měli dost, v pátek jsme jela ještě extra nakoupit aby bylo co vařit protože dovoz a restaurace nebudou mít otevřeno a hm není doma. Takže v tom hd nenechám a uvařím, dyk to budu jíst i já že jo. Tak proč si neuvařit véču.

V so jsem se domluvila s německou Juli že půjdeme na procházku. Old dominion což je taková naše hlavní silnice byla poměrně upravená a dalo se po ní šmajdat. Docela vtipný. Chodníky nikde. Normálně je nemyslitelný tam jít pěšky a ted se tu jen tak procházíme sněhem. Potkáváme pár lidí co šli taky na procházku a občas někdo nese nákupy ze Safeway. Potkáváme i pár magorů v autě. Hrdinové ...

Dostat se ale na tu hlavní nebyla prdel. Sněhu po kolena a nikde žádná cestička...Kalhoty na lyže mi půjčila starší holka. Sice mi dost plandaly ale lepší než drátem do oka nebo v džínech do vánice že jo ... Boty válenky, no žádná pecička ale veme si dvoje ponožky.

Ustála jsem to. V neděli jsme vyrazili znova. Všude se makalo na odklízení protože už nesněžilo. Bylo krásně a svítilo sluníčko. Taková zima by mi nevadila. Procházku jsme natáhly na 3 hodiny a zakončili jsme ji studenym čajem ve Starbaksu. Juli si klasicky nedala nic. No co, já cukr potřebuju ..

Media tady i ve světě tu bouři a ostatně většinu bouří přifouknou a dělaj z toho hrozný katastrofy. Ale sami vidíte, ty lidi tady jsou magoři, zaparkujou auto na emergency route a vůbec je to nesere, nebo si klidně jedou ve vánici někam na letních gumách který nemaj ani správně natlakovaný a navíc pořádně sjetý. (viz. moje Honda) ale who cares ?

Lidi vykupujou krámy protože tu silničáři (a vlastně všichni) pracujou tempem šneka. Dost lidí je línejch odklízet sníh. Jen vykopat hondu ze sněhu jim trvalo 2 dny ... Já bohužel ruku k dílu nepřiložila - > loket furt v pi*i.

Tak to jen tak na okraj jak jsme trávili víkend doma. Díky bohu za wifi a elektřinu !

Blondýna z Londýna

Tak to by nebylo abych zase něco nepokákla že jo ...

Po tý bouři sněhový, o který bude další článek následovala 11 dní(jeden tejden byli pouze ve středu a to jsme se sekli v tom autě po basketu a pak zas nebyla škola ... ) bez školy pro haranty a pro mě peklíčko. Naštěstí ma HM rozum a odjela na Floridu (pracovně) a nás tu s tátou nechala tak nějak ve volným režimu. Díky tomu, že HD je dost velkej flegmouš jsem končila každej den jak sem chtěla. Teda až po tom, co sem uvařila večeři a poklidila kuchyni. Takže padla 7 a já mašírovala domu.

Začali mi pekelne odrůstat vlasy. Kůli bouři se ke mě nedostala Hani aby mě obarvila. Ale tak co, svojí dvorní kadeřnici Lucku jsem viděla melír dělat tisíckrát tak to nějak splácám. Hlavu už sem si sama taky barvila že jo. Takže sem se rozhodla ze do toho teda půjdu.

Po večeři sem se vypařila dolu a začla studovat návod. Tuhle barvu už sem měla, odstín pěknej, jdem na to. V balení přiložená čepice. No vypadam jak debil budu to mít metr od hlavy. Jdu na to bez čepice. Místo ní si beru alobal. A už to jedu. Nechám to působit a kontroluju jak to chytá. Spláchnu to, vyfénuju a čumim ... Hlava flekatá jak blázen. Zbytek barvy jsem nevyhodila. OK, zkusíme to znova ale musím opatrně aby mi neopadaly vlasy.

Splachuju vodu po druhý. Vidim že je to trochu lepší ale je to zas moc světly. Vypadam jak bez pigmentu, jak flekatá albínka. No potěš koště. Konečky suchý. Vlasy vypadaj že kdyby mohly tak utečou a už se nevrátěj.

Zachraňuju to sprejem John Freida na zesvětlení. Jenže, ten sprej dělá teplej odstín že jo a já mam na hlavě studenej. Oči se mi pomalu zalejvaj slzama a já si řikam že sem toho tam nastříkala moc a že ty vlasy to asi nerozdejchaj.

A to už máme nějakejch 11 večer a já už mám dávno vstát abych ráno nevypadala jako ZOMBIE. Ok, jdu to smejt i kdyz ten sprej se nesmejvá. Seru na to, nechci abych se probudila ráno plešatá. Meju vlasy, patlám 3 kondicionery nechávám působit 3x delší dobu abych vlasy povzbudila k životu.

Uvědomuju si, že sem odbarvila mimo vlasů i dva ručníky a nový tílko. Pecka !

Vlasy pročešu nefoukám a v panice jdu spát. Před spaním se ještě po fejsbůčku svěřuju kadeřnici Lucce že sem dilina a že sem udělala co sem slíbila že neudělam. Prosím o radu jakou barvu. Dávam jí vybrat z tmavě blond a obyčejný studený blond. Píše mi, že jestli chci zeleny vlasy ať si dam tu tmavou blond. Ok. Budem zase zesvětlovat :-D

Usínám na tři hodiny a furt ve spánku kontroluju jestli mam vlasy na hlavě. Jako fakt.

Ve 2 ráno mě budí Iveta vtipnou zprávou: NESPI! a za chvíli další: VSTÁVEJ! Zabít jí málo ...

Jak napsala tak se stalo, od 3 sem nespala ...vstávám v 5 páč už mam proleženiny a přemejšlim že pojedu do Walmarktu pro barvu. Tam maj totiž nonstop.

Oblíkám se a jedu.

Nemaj barvu co jsem vybrala.

Pro jistotu neberu tu barvu v odstínu co se mi líbí ale o něco tmavší ale pořád studenej odstín nechci vypadat jak sluníčko se svatozaří a zlatym odstínem. Beru dvě krabičky abych zas nebyla flekatá jak kráva Milka. OK. Platím ... 17 dollarů v prdeli .... večer se nabarvím ...

Kdybych mohla celej den nosím kulich !!! Nikdo nic neřikal ..asi to fakt vypadalo strašně.

Večer po večeři se opět vytrácím dolů a jedu návod podle krabičky.. Nejdřív koříny nechat působit a pak do délek ..ok, ted to vyjde !


S napětím smejvám barvu. Patlám tam ještě nějakou péči a fénuju.

UFFF ! vypadá to docela dobře ...

A jedinej kdo si toho všimnul byla moje physiotherapist ..takže !

První sněhová

Byl to vlastně uplně obyčejnej den. Ráno vypravit děti do školy, odvíst mladší, zkulturnit sama sebe, vyrazit na bejbáč, rehabilitace, vyzvednout starší, trenér, večeře a pak to přišlo. Začalo sněžit. Děti natáčely snapchat jak jsou nadšeny a jelo se na basket. Cesta jakz takz v pohode. Klouzalo to, ale rikala sem si za na letní ojetý gumy dobrý.

Dojela jsem do Safeway nakoupit zásoby když má přijít ta bouře která evidentně přišla o den dřív.V Safeway neměli nic. Banány, boruvky, jahody, mlíko, pečivo, nic .. No, aspoň máme balenou vodu a cerealie že jo.

Vyhodim věci doma, odhrabu sníh z cesty, dam si sušenku za odměnu, jdu čůrat  a řikam si, no radši si dojdu, než se někde zaseknem. Vyjíždím. Cesta normálně trvá 7 min. Za barákem máme super prudkej kopeček kde nahoře vévodí světla. Samo, přijela jsem na červenou ... klouzalo to všude. Led všude. Pecka ... Zelená. Pomalu pouštím plyn a točím do leva. Nic, jen chrpot a auto klouže dolů... Vidim hovno naštěstí za mnou nikdo neni. Zkouším to znovu a znovu. Už blikam výstražnýma ať mě ti kokoti kolem aspon vidí a nejezdí mi za zadek ... Po pár minutách se mi podaří auto stočit zpět a jedu z kopce znovu ale tentokrát po čumáku.. Týpek u benzínky pod kopečkem si mě točí na mobil. Ukazuju mu že je jednička a čekám až se uvidim na youtube.

Beru to přes centrum. Jedeme rychlostí šneka, směju se dodávce předemnou která klouže na všechny strany a ne a ne jet rovně. V příkopech potkávám spousty aut a hodně lidí pěšky (to se tu jen tak nevidí). I já začínám lítat ze strany na stranu a jen těžce balancuju tak abych nebyla v protisměru nebo svodidlech.  Volím cestu kterou mi radí navigace. Prej o 10min rychlejší. Švihám to do leva a tam kopec ... rozjedem to na 20mil/hod a jedem ..kopeček brnkačka a já se plácám po rameni... za kopečkem kolona jako kráva, nehoda, policajti ...pisu detem co se deje a ze budu pozde at cekaj v teple. Chudinky.
Po hodine a ctvrt se dostávám do skoly kde je trenink. Výborně. S dětma vybíráme nejlepší možnou cestu domů bez kopců. Zasekáváme se na první větší silnici a před náma kopec jako kráva. Potkáváme první sypače. Nicméně v protisměru. Přemýšlíme co máme k jídlu a pití a rozdělujeme si prostor na spatní. Blbá sranda. Dohadujeme se, jestli to bude lepší objet přes areál střední a jestli bude odemčenej nebo ne .

Kopeček vyjíždíme, společně hecujeme Hondu k huronským výkonům.

Další zácpa. Volá máma. Je tři auta před náma v taxiku. (rano odjela na 5dni do Denveru, tam doletěla, dala si oběd a letěla zpatky protoze ji prislo varovani ze by se v sobotu domu nedostala pecka vylet. Zatáčíme k benzínce (kde já vzala benzín naštěstí odpoledne) a máma přesedá k nám. Po chvilce zjistí že nemá Blackberry a bezi hledat zpatky ten taxik do kolony. Blackberry nacházíme v kabelce a máváme na ní at jde zpet. Běží a hází hubu. Pekná modřinka a odřenej loket. Asi štěstí že zas loket že jo ?

Na konci města k nám jdou lidi z restaurace a dávají nám zadarmo 4kelímky polívky a krajíc chleba. Dobří lidé nevymřeli.

Po další hodině popojíždění máma a starší jdou domu pěšky a dávají nám echo že neprojedem. Madší naproto odmítá jít čůrat ven a už se kroutí jak žížala. Po tom, co máma opustí auto, nabízím emily at to pustí do flašky. V minivanu místa dost. Zalezla si do kufru a vykonala poteřebu. Flašku vyhodíme a máme první tajmství. Autobus přes cestu. Berem to jinudy. Před náma kopec jako kráva plnej ledu a taky 3 auta v každym směru na dvouproudé silnici který se hejbou všema směry jen ne dopředu. Je půlnoc, jsme pár ulic od baráku. Máme plán zaparkovat u kostela a dojít zbytek pěšky.

Vítězně po skoro 5 hodinách jsme doma. A zejtra je snow day, takže žádná škola a děti na krku celej den.

kočka

V noci, když jsme přijeli ze Savannah a road tripu celkem jsme vykládali věci z auta a my lemry líný nechali otevřený dveře. Já sem zapínala topení dole a slyšim: MŇAAAAU ! Řikam kde je jaká kočka ??? Kouknu ke dveřím a tam krásná micina s dlouhejma chlupama. Trochu zacuchaná ale furt pěkná čiči. Po troše přemlouvání se nechá chytnout a poňuchňat. Martin nechápal kde sem ji ukradla.

Kočičku po 15minutách pouštim na svobodu a i když hodně chtěla k nám dovnitř nechtěla jsem riskovat. Celá rodina je alergická a já stejně neměla co jí dát k jídlu protože lednice byla totálně prázdná.

Druhej den jedeme vrátit auto a kus od baráku cca 2 míle vidim plakát že někomu utekla kočka a přesně tahle míca na obrázku. Řikam si, musim jim zavolat. Jenže plakáty na debilním místě kde se nedá zastavit a opsat číslo. Trvalo mi to přesně 5 dní než jsem si to číslo opsala a odolala svojí lenosti. Přemohl mě pocit že kdybych byla jejich kůži chtěla bych vědět že kočička byla ok a živá a kde zhruba může být.

V pátek jsem poslala SMS. Majitelé byli rádi že kočku někdo viděl a na můj popud vyvěsili v mym okolí letáky. Napsala jsem že doufám že se brzy najde a že ať mi dají vedět. V sobotu odpoledne přišla smska že Sophia je zpátky doma a že mi moc děkují že díky mě jí našli protože nějaký lidi z vedlejší ulice se jí ujali a pak viděli ten plakát co vyvěsili na můj popud majitelé.

Z toho plyne:

Nebuďte lhostejní a všímejte si věcí kolem sebe !

edit: dneska jsem přijela domů a u dveří obálka. Adresovaná rodině bydlící na adrese xy. Bylo mi jasný že je to poděkování za kočičku, tak jsem to opatrně otevřela (co kdyby ne, že jo). Bylo tam moc milé poděkování že sice neznají moje jméno ale mojí pomoc si budou pamatovat napořád. <3

Karma nebo osud ?

V pondělí mi po skoro 7 tejdnech sundali dlahu. Přidam si teď jak nahá a bojim se všude kde je víc lidí že mě do lokte někdo jebne a zas se to zlomí/naštípne víc než to ještě je. Na rentgenu je fraktura furt viditelná ale prej už nemá cenu nosit dlahu.

Vtipnej byl zdravotní bratr kterej vlítnul do ordinace a řiká: seš těhotná ? řikam: co ? ne !!!! a vytřeštim oči. Zavře dveře a já se tlemim nahlas. Za minutu zas klepe na ordinaci a řiká: Sorry, to já kuli rentgenu ! No tak ne asi.. ale jak tam vlítnul a vybafnul na mě tak mi to přišlo hrozně ftipný.

Dostala jsem předepsáno rehabilitace. Prej 30. 10 mi jich nakonec proplatí pojišťovna. Za zbytek asi platit nebudu a půjdu do vězení. Ať mám další zkušenost z Ameriky že jo. (vtip)

Rehabilitační doktor byl taky dost ftipnej. Prej kolik máme doma schodů, řikam že asi 50. Prej jestli se musim držet zábradlí. Řikam sem tam, podle toho jestli mam boty nebo ne. Nepochopil. Řiká jak často padam. Odpovídám že tak jednou za měsíc, protože je to svině klouzavá. No nepochopil. Musíme udělat test stability protože to prej neni normální. A tak stojim na každý noze 1 minutu. Stabilita by tu byla. Dobrý. Měříme tlak. 170/120. Prej sem prakticky na pokraji infarktu s tim tlakem. No, syndrom bílého pláště mu nic neřiká a tak mě večer posílá do lékarny tlak přeměřit kde je samo v pořádku že jo. To řikam prostě, doktor a tlakoměr není u mě kamarád.

Cvičíme. Řikam že to bolí. Prej to bolí ve správnym místě. Cejtim jak mi jde teplo přes uši a jak mě brní ksicht. Řikam mu: dost nebo omdlim. Konečně povolil. Následně mi začne brečet levý oko a chudák doktor neví co provedl. Prostě mam jen sensitive eyes !

Večer přijde host mum z práce a řiká že je čas řešit novou au pair a jestli prej já zůstanu na další rok. Pecka otázka. Kor ve chvíli kdy vám zrovna odjel přítel a jste prvně aspoň trochu home sick.

Další den vám přijde pracovní nabídka z Čech a další den pro jistotu z milovaného Londýna.

Aby těch karma náhodiček nebylo málo, za pár dní přijde Hanka, která mě vysmívala že se mě ptali na prodloužení s tím, že její hm už to na ní taky vybalila. Smějeme se obě sami sobě navzájem.

Náhodně potkávám američanku Megan které trochu pomáhám a ptá se mě na stejné otázky jako všichni, jak hodlám naložit se svým životem. Řikám jak se věci maj. Přítel, práce, cestování, kariéra, hypotéka a třeba děti ? Nevim v jaký časový ose a co proškrtam. Kroutí hlavou a říká ať se posunu po roce dál. Do Ameriky můžu vždy. Sice už ne asi na rok, ale kdo chce cestu si najde.

Tak mi možná otevřela oči a ani o tom neví.

Road trip

Důvodem mé nečinnosti poslední cca 2 týdny bylo, že mi na návštěvu přijel Martin. V plánu byl už zhruba od září road trip na Floridu. Vzhledem k mému zlomenému lokti nebylo do poslední chvíle jasné kdo bude řídit. Martin se na to 100% necítil hlavně ve městech, já měla od doktora zákaz, jedna holčina pod 25 a té další se nám řízení svěřovat nechtělo. Nakonec jsem do toho šla a řídila jsem. Celkově jsme řídili asi 71hodin z toho já odjela tak 65hod. Najeli jsme něco málo přes 5tis km. Docela slušná štreka. Ale pěkně od začátku.

Protože přímo na Floridu je to daleko, rozhodla jsem se udělat první zastávku v Atlantě v Georgii. Bohužel počasí nám nepřálo a celých 13hodin na cestě totálně chcalo že vidět na metr nebylo. Venku řádila bouře, bouřka, hromy, blesky. Když jsme konečně dojeli někdy v noci náš motel smrděl jako chcaní a tráva. A taky podle toho vypadali spolubydlící z ostatních pokojů. No co na přespání to stačí a za 40dolarů na noc co bysme chtěli že jo. 

Druhý den jsme sbalili kufry a vyrazili směr Orlando. Nechyběla zastávka v info centru na dálnici a první fotka s nápisem Welcome to Florida. Všude kolem už byly palmy a uhlazené trávníky a krásné čtvrti. Z dálky už byly vidět kolotoče a šílené horské dráhy. Dokonce jsme projeli kolem Universal studios, který jsme měli doslova za rohem od ubytování. I přes to že jsme zvolili stejný řetězec motelů (Motel 6), byl tenhle pokoj 2x tak drahej ale byl teda moc hezkej. Koupelna nová. Konečně pořádná sprcha. Večer jsme jeli hledat nějaký jídlo ale protože bylo 25.12 večer všude bylo zavřeno. Narazili jsme na malou pizzerii. Pizza ale bodla a byla vlastně dobrá. Pak jsme jeli do downtown, kde kolem jezera (?) hrály koledy, byl tam moc hezkej stromeček. Celkově Orlando docela hezký město. 

Spát se šlo brzy, ráno nás čekala nejdražší sranda z celýho výletu. Universal studios. Přijeli jsme téměř hned na otevíračku, takže jsme nestáli fronty a lístky už jsme taky měli, takže jsme si to pěkně urychlili. První atrakce byl Crusty land (ze Simpsons). posadili nás do vozíčku ala horská dráha, před námi dveře. Čekala jsem že se někam rozjedeme a ono ne. vozíček vyjel nahoru kde bylo něco jako 4D kino. Nicméně kam se člověk podíval - vlevo vpravo nahoru dolu tam byl obraz. Vtáhlo vás to do děje. Vozíček sebou házel ve směru jak se pohybovala obrazovka takze skutečne similoval jízdu na horské dráze. Těžko se to popisuje, ale naprosto super.

Ve stejném duchu byly i ostatní atrakce. Sem tam se něco lišilo. V Men in black se z vozíčků střílelo na nějaký ufony. V Transformers se vozíček skutečně pohyboval po kolejničkách. Musim uznat že i přes 2hodinové čekání ve frontě byly Transformers nejlepší. Super pocit pro mě i byl ve chvíli kdy jsme se zjevili v Londýně. (harry potter). 

Hned po Universal se v 5 večer odjíždělo do Miami. Přijeli jsme asi v 10 večer, otevřeme pokoj (pán nám poslal do mailu kod kterym odemkneme) a tam jedna postel, řikam sakra asi chyba. ... Tak mu ivet zavolala, pán se vymlouval ze mel problem s kartou a ze nam proto nechal jen půlku z původní rezervace. já už jsem se smiřovala se spaním v autě. Nakonec pán navalil druhej kod k jinymu pokoji a nechal to za stejnou cenu jako jeden 4 lůžkovej pokoj.

První den jsme prozkoumali downtown. Nic zázračnýho ale teplo a palmy udělaly svoje kouzlo. Druhý den se cestovalo na Key West. Cesta trvala 5!!! hodin po různejch mostech a spojkách mezi ostrovama. No myslela jsem ze dorazíme brzo ale ono ne no.. Už nemělo smysl stát frontu na fotku u pointu tak jsme tam naběhli tak jako šejdrem a máme fotku aby se neřeklo. Šlo se ještě na beach a taky na západ slunce. Cesta zpět docela utekla. Naštěstí.

Taky jsme plnily sny. Šlo se na NHL zápas. Hrál Jarda Jágr.

Poslední den v Miami jsme si usmyslela Everglades národní park, jenže nám začal uprostřed pustiny docházet rapidně benzín... Nikde nic. Naštěstí GPS ukázala po 10milích benzinku. Cena jako kráva, ale dobrý jedeme... navigace ukazuje dalších 57min. což je divný když cesta z apartmánu měla trvat 2 hodiny a my uz jedem 3. No nic jedeme dál... po chvíli mi to nedá  a zapínám svoji GPS. Asi před hodinou jsme zapomněli odbočit ( ve chvili kdy jsme laborovali ten benzín). No nevadí, zastavujem někde na čůrání a ona tam stezka parkem a zdarma..ok, jdeme. Vidíme želvy ve volný přírodě, divný ryby a ptáky ... Těším se že uvidíme pantera a ono nic. Zastavujeme u dalšího mini trailu. Aligator metr od nás ..druhej, třetí. Díky bohu za nízkej plůtek...další želvy, ptáci a tak. Motýl. Panter ale vycpanej. Aspoň něco. Příroda uplně jiná než jsem si kdy představovala nebo ani snad nepředstavovala.

Jedeme na Miami beach ulovit nějakej paddle board. Půjčujem za 10 na hodinu (pecka cena). Jdem se plavit. Jsem jediná kdo má praxi, Martin na tom stál jednou. Nelča a Ivet ani jednou. Šlo jim to perfektně i přes ty vlny co na nás mrskaly projíždějící jachtičky.

Vracíme pádla a jedem na Miami beach. Zaparkovat se zdá jako nadlidskej úkol. Nevadí jedem o pár ulic dál, to dojdem. Asi po 40minutách nacházíme parkovný. Hurá. Sluníčko to tam, no neva, smočíme se i ve stínu... Sbírám mušle jako suvenýr. Snad ho nezavřou že to pašuje přes hranice. Do vody vlezu po pás aby mě nesemlela vlna a ruku mi nezlomila znova.

Jedem na ubykaci a pomalu balíme. Všechno smrdí. Plný písku. vlhký. nic neschne. FUJ! Házim vše do tašek a nechavam si poslední čistý trička a džíny do Savannah.

Motel 6 v Savannah vypadá z venku pěkne. Kolem se promenádují černošky s dětma a bílý ženský co vypadaj jak kurvy. No potěš. Pokoj smrdí savem, hm mohlo by bejt čisto. Lednice, sláva. Koupelna šílená, chyběla hlavice na sprchu,takže je to jak sprchovat se pod hadicí bez rozprašovače. Každopadně tak dobře vymytej šampon jsem dlouho neměla. Po sprše potkam v kufru brouka. Kurva co to je. Prej nemam dělat scény jenom brouček. V noci nás vzbudí mluvení lidí. Jak kdyby mi mluvili u hlavy. Holt stěny z papíru. V noci 3x slyšíme letadlo ukrutně blízko jak když padá. I tak spíme klidně dál. Ráno se budim a svědí mě celý tělo. Asi sprcháč nebo reakce na prací prášek. Objevuju štípance. Asi komár z Floridy. nepřipouštím si jiné varianty. Jedem na průzkum města. Hezký, ale plný důchodců. dáváme oběd a mě svědí všechno. Nikdo ostatní nic. Nevim asi repelent nezabral. Googlim broučky a hledam co to včera lezlo po pokoji. Mam špatný tušení. Navrhuju že pojedem domu už dnes. Za 15min mají všichni sbaleno a nikdo ani nemuká. Silvestra trávíme v autě na 10hodinové cestě do Dc. Když vidím ceduli Virgina srdce zaplesá. Sláva.

V autě slavnostně večeříme bagety ala chlebíček a v kufru nám cinkaj piva a teplej šampus. Tady se nesmí v autě pít. Ani když neřídíte.

V půl 2 se slavnostně vyládáme doma. Sláva !

Ke dvěřím přijde cizí kočka, největší radost že si můžu poňuchňat kočičku, nechtěla odejít ale domu jí vzít nemůžu. Až dneska jsem ji viděla na plakátu že někomu utekla. Chudák, snad jí najdou. Měla jsem jí dát aspoň najíst. 

Druhej den štípance natekly a bolí jak největší modřina. Googlim recenze na motel. BED BUGS. Výborně. Svrab už jsem měla, klíště taky, komáři se na mě lepěj jak na mucholapku a ted pro změnu štěnice a rovnou 6 kousnutí. Dík. 

Všechno házím do prádelny a rvu hned do pračky, peru na WARM/WARM a pro jistotu přidávám sušičce na teplotě.

V CVS druhej den kupuju sprej na BED BUGS a lítám po baráku a stříkám všude kam se naše věci dostali. Snad je epidemie zažehnána. Sprej si budu od teď brát všude sebou. I kdybych bydlela v Hiltonu. Recenzi si Motel 6 za rámeček teda nedá. To ne !