Vtipnej byl zdravotní bratr kterej vlítnul do ordinace a řiká: seš těhotná ? řikam: co ? ne !!!! a vytřeštim oči. Zavře dveře a já se tlemim nahlas. Za minutu zas klepe na ordinaci a řiká: Sorry, to já kuli rentgenu ! No tak ne asi.. ale jak tam vlítnul a vybafnul na mě tak mi to přišlo hrozně ftipný.
Dostala jsem předepsáno rehabilitace. Prej 30. 10 mi jich nakonec proplatí pojišťovna. Za zbytek asi platit nebudu a půjdu do vězení. Ať mám další zkušenost z Ameriky že jo. (vtip)
Rehabilitační doktor byl taky dost ftipnej. Prej kolik máme doma schodů, řikam že asi 50. Prej jestli se musim držet zábradlí. Řikam sem tam, podle toho jestli mam boty nebo ne. Nepochopil. Řiká jak často padam. Odpovídám že tak jednou za měsíc, protože je to svině klouzavá. No nepochopil. Musíme udělat test stability protože to prej neni normální. A tak stojim na každý noze 1 minutu. Stabilita by tu byla. Dobrý. Měříme tlak. 170/120. Prej sem prakticky na pokraji infarktu s tim tlakem. No, syndrom bílého pláště mu nic neřiká a tak mě večer posílá do lékarny tlak přeměřit kde je samo v pořádku že jo. To řikam prostě, doktor a tlakoměr není u mě kamarád.
Cvičíme. Řikam že to bolí. Prej to bolí ve správnym místě. Cejtim jak mi jde teplo přes uši a jak mě brní ksicht. Řikam mu: dost nebo omdlim. Konečně povolil. Následně mi začne brečet levý oko a chudák doktor neví co provedl. Prostě mam jen sensitive eyes !
Večer přijde host mum z práce a řiká že je čas řešit novou au pair a jestli prej já zůstanu na další rok. Pecka otázka. Kor ve chvíli kdy vám zrovna odjel přítel a jste prvně aspoň trochu home sick.
Další den vám přijde pracovní nabídka z Čech a další den pro jistotu z milovaného Londýna.
Aby těch karma náhodiček nebylo málo, za pár dní přijde Hanka, která mě vysmívala že se mě ptali na prodloužení s tím, že její hm už to na ní taky vybalila. Smějeme se obě sami sobě navzájem.
Náhodně potkávám američanku Megan které trochu pomáhám a ptá se mě na stejné otázky jako všichni, jak hodlám naložit se svým životem. Řikám jak se věci maj. Přítel, práce, cestování, kariéra, hypotéka a třeba děti ? Nevim v jaký časový ose a co proškrtam. Kroutí hlavou a říká ať se posunu po roce dál. Do Ameriky můžu vždy. Sice už ne asi na rok, ale kdo chce cestu si najde.
Tak mi možná otevřela oči a ani o tom neví.
Žádné komentáře:
Okomentovat