pondělí 31. října 2016

Halloween 2016

V něděli, před Halloweenským týdnem mě navečer začalo škrábat v krku. Léčbu jsem nasadila okamžitě - čaj, med, klid .. posléze i bioparox (kterej už je v ČR zakázanej, ale sakra pomáhá) ale i tak mi ve středu začalo bej hůř a hůř a protože kamarádka chytla streptokoka a dostala ATB, bála sem se abych neměla to samý. Dostala jsem od host mum klidovej režim, takže jsem pracovala minimálně a ve čt jsem už jenom ležela a akorat dojela pro děcka a večeři. V pátek už mi bylo NAŠTĚSTÍ líp, tak jsem vyrazila na grocery a zkusila jestli někde nezhebnu na návaly horka a zimy.

V sobotu jsme byly s Hayley nakupovat a domluvily jsme se, že pozveme lidi a pojedeme večer do města, i kdyby jen na chvíli, třeba je to můj poslední Halloween v Americe, že jo. (jakože asi je)

Ve všech krámech měli nějaký serepetičky ale nám se nic nelíbilo a mě se uplně do klubu nechtělo jít v tom, co už jsem měla doma a Hayley taky ne. Takže sem řekla že jdeme do Claire's a prostě něco vybereme. Napadla mě sugar skull s obličejem namalovanym půl na půl.

Takže jsme si asi hodinu zkoušely různý květinový čelenky, jedna byla moc velká, druhá malá, třetí nevýrazná, další nám mačkala mozek. Nakonec jsme každá jednu vybraly a jely jsme domu se fintit.

Hayley sem vyhodila doma aby si zabalila saky paky a pak pro ni zas dojela a svezla jí k nám kde jsme dodělaly make up. Byla to sranda. Pak nás vyzvednul Martin ala Joker a jelo se.

Bylo nám doporučeno jít na Polk street, kterou jsme prošly sem a tam a zabrousili do takový vinárny. Všude lidi v kostýmech, barman byl nejlepší ! Na lístku jsme objevili českou Plzeň a už to jelo.  Pan barman nám ličil, že má kamarádku z Čech a že ji jel navštívit o Velikonocích. Dokonce je i slavil a koledoval, líčil nám jak šlehal pomlázkou a jak chlastal hruškovici :-D Pro Američana naprosto šílená věc.

Protože tahle vinárna byla až moc klidná, šli jsme o pár bloků níž do nějakýho klubu kde byla fronta. Fronta znamená že to musí bejt vevnitř dobrý. Uvnitř narváno k praskunutí, vedro jak v sauně...bundu odkládám okamžitě, kdybych se mohla svlíknout tak se snad i svlíknu. Podaří se nám dobojovat k baru a obědnat si ledový drinky.

Tančíme a fotíme se s jednorožcem, kterej ale na fotce nemá roh, protože martin neumí fotit. Nevadí.
Venku potkáváme někoho s divnym okem a prej je z nějakýho seriálu. Fotíme se taky.  Všude jsou polonahý čubky a hlavně ta z toho filmu jak má dva culíky. PakZAtaky hodně populární kostým letos bylo hovno. Večer jsme každej zakončil po svym a dál bych to nerozváděla. Jen bych řekla že tři piva a spala sem jak mimino. Jen kdyby host otec nezačal v 5:30 dělat vajíčka k snídani. A ne pro mě.


V neděli sem nedělala nic a všechno. Pozdě sem vstávala. Bylo hnusně. Chcalo. Prala sem. Povlečení, dětem prádlo. Uklízela sem pokoj, organizovala věci. Pak sem se taky flákala, žrala, vařila si večeři a taky sem byla drobet nakupovat a půlku toho půjdu vrátit.

V pondělí nastal den D. Halloween !
Od rána jsem si nebyla jistá co budu dělat, jestli půjdu jenom tady u nás po vsi nebo jestli s Pauline vyrazím do města. Nakonec vyhrála vidina města. Pauline mě vyzvedla v 5:30 a jelo se. Byli jsme někde na pomezí Castro / Mission a tam někde prostě. Jedna ulice byla celá zavřená a skoro u každýho domu dávali sladkosti. Naše strategie, vzhledem k věku byl náš akcent, Pauline a Laura jely francouzské R, já jela české ostré R. TRICK OR TREAT !

Někteří lidi jen tak seděli před barákem na schodech a rozdávaly candy, jiní měli i kostým, další to měli pekelně propracovaný nebo hezkou výzdobu a světýlka. Někro pouštěl i hudbu, jinde se grilovali klobásy, další to pojali jako garážovou párty. Od všeho něco. Ulice plná lidi a super masek. Někteří lidi si s tím dali fakt záležet a ani počasí nám to nezkazilo. Pršelo. Klasika.

Nejlepší kostým měl klučina kterej šel za vanu. Nafukovací vana kolem těla, na hlavě koupací čepici a snad mu u zadku trčela ještě sprcha a celý to svítilo.

Možná, že se mi tu přece jen začíná libit. Ne teda tady v Kentfildě, ale ve městě. 

A protože mi nefunguje pravý tlačítko na touchpadu tak sem fotky prostě nenatlačim. Pardon ... Třeba je dodám dodatečně. A nebo mě sledujte na instagramu. Katchichi89
https://www.instagram.com/katchichi89/

pátek 14. října 2016

Jak přežít dlouhý let

Tohle bude článek, kterej najdete asi všude možně na netu, ale protože už toho mám docela nalítáno tak se pokusím shrnout moje zkušenosti a postřehy, jak si cestování udělat pohodlnější.

Upřimně, není nic otravnějšího než tahat sebou do letadla carry on(malej kufr) k tomu polštářek, mikinu a ještě kabelku. Proto je fajn volit všechny tyhle věci co nejvíc praktický. Polštářek by měl mít ideálně nějakej háček/zapínání aby se dal dát kolem krku a tim pádem je pak jedna ruka volná. Místo kabelky jsem se docela naučila brát batoh. Nebolí vás záda, má víc kapes a je to takový uspořádaný,líp se k němu připne výše zmíněnej polštář a hlavně, když člověk nestíhá, mnohem líp se s ním běží, vyzkoušeno několikrát, naposledy v Dallasu přes pár terminálů.

1) cestovní polštář tzv.podkovu
Ne že by to uplně drželo hlavu, ale vždycky je lepší něco než nic. V letadle možná polštářek dostanete, ale je to skoro jako nic a hlavu máte hned otlačenou

2)sluchátka / špunty do uší
Pokud chcete spát nebo si zkrátit dlouhý let hudbou/filmem z mobilu/tabletu nezapomenou na sluchátka. Ne vždy je dávají v letadla zdarma.

3)něco na čtení
knihu nebo časopis / křížovky ? I když jsem zastánce stáhnout si do mobilu hru/film/knížku před cestou, někdy mam oči prostě unavený z obrazovky, takže si sebou dycky vozím jeden časopis. Knížka se dost pronese proto dávám volbu elektronické verzi

4)prázdnou láhev na vodu
Tohle je perfektní trik, kterej se mi vždy osvědčil. Přes kontrolu nepronesete žádné tekutiny a nebo ne víc jak 100ml, takže ideální řešení, vzít si sebou prázdnou láhev a hned za kontrolou si ji naplnit ve fontánce vodou. Tím že budete doplňovat tekutině, předejte únavě a bolesti hlavy. Pominu radu pohodlného oblečení. Jasně, nikdo nechce přiletět a vypadat jako když vylezl z koše ale já zásadně jedu legíny, pohodlné tričko, mikina s kapucí. Beru si sebou i kartáček na zuby a mini pastu, mini deodorant, hřeben, gumičku do vlasů a zrcátko. Fajn je si přibalit i léky na bolest a třeba pro případ průjmu ...což se mi občas stává taková ta cestovní horečka :-D

5)bonbony/žvýkačky
na uvolnění tlaku v uších

6)vlhčené ubrousky/antibakteriální gel v mini balení
ideální na cokoliv, hlavně když není možnost si dobře umýt ruce, aspoň pro ten povit

7)krém na ruce/obličej
se mnou vždy cestuje malá modrá nivea. Moje kůže v letadle trpí a já jsem vyschlá jako sušenka, takže na rty, obličej ruce mažu pravidelně niveu

8)nabíječku na mobil/ záložní zdroj

9)něco na zub ?
většinou v letadle není jídlo nic moc a cestu vám dycky zlepší něco na co máte rádi, takže ideálně nějakou tyčinku  nebo jablko ?

10)teplé ponožky / fleece mikinu
cokoliv co vás zahřeje, podařilo se mi vybojovat sedadlo u nouzového východu u okýnka, takže nohy jásaly, ale já už moc ne, protože je tam největší zima, ani deka nepomohla. Doporučuju vzít si sebou obecně do letadla o jednu vrstvu oblečení navíc. Svlíknout se můžem dycky !


pondělí 10. října 2016

hlášení z Cali

Předem se omlouvám, asi vám to příjde, že si tu jen stěžuju a nadávám jak je Cali na dvě věci a dneska to asi nebude o moc jinak. Ale nenadělam nic. Doma, doma pro mě je ve Virginii.

Moje láska k Virginii přerostla v takový stádium že sem si objednala tričko s Virginií :-D Taky se mi pěkně stejská po mym miminku Ashby a jejích rodičích, i když si píšeme každej tejden, proměníme fotky atd ... Stejně ... Taky se mi stejská po Pusíkovi a Sáře, i když bych je někdy naposílala do prd, Ivetce zacpala pusu a tak..Stejně se těšim až je uvidim, obejmu a budu je držet aspoň pět minut, posoplim jim trička a budem bulet dojetím. Uplně to vidim. Taky a to asi skoro nejvíc se mi stejská po tom okolí, po tý přátelský ulici, po našem Stárbaksu, po našich nákupních centrech, po velký Victorias Secret. .. No já vim, zdá se to malicherný, ale já jsem prostě dycky věděla kam jet a co tam dělat i když nebylo s kym. Takový místa jako je Gravelly poin tady člověk nenajde. Teda aspoň mi tak přijde. Jsou tu teda jiný hezký místa ale Washington je jenom jeden <3

No dost fňukání ...

A nebo vlastně .... A nebo ne ... O těch lidech co jsem tu poznala se bavit nebudeme... To je totiž úplná telenovela.

Předposlední víkend jsme se vydali na výlet na Glass beach a po historický cestě (route 1) podél pobřeží.  Cesta trvala něco kolem 4 hodin přes samý kopce, zatáčky, hrůza ..speed limit 40 ale stejně jedete 25 abyste se nevymleli nebo neskutáleli do příkopu. Počasí nám nepřálo, pršelo, můj první Californskej déšť.

Když jsme dojeli na místo určení, kupodivu na pobřeží bylo docela pěkně, aspoň nechcalo. Šli jsme s davem, nikde nic moc ...ale útesy pěkný, oceán taky, tak jsme pořídili pár fotek a šli šmajdat dál po pláži. Slezli jsme kostrbatou (zakázanou) cestou na malou pláž a našli jsme, všude oblázky ze skla, různý barvičky, průhledný, červený, modrý, zelený. Pár sem si jich odnesla na památku.

Pěkně nám vyhládlo, tak jsme se vrátili do městečka poblíž pláže a hledali nějakou restauraci. Vše bylo zavřený, nekecám, kaváren milion, ale žádná restaurace. Nakonec jsme našli jednu, na dveřích měla cedulku tripadvisoru, což by mělo věštit dobré jídlo. No, protože laura musí jíst gluten free, domluvili jsme se, že posdílíme 3 pizzy a vše obj.gluten free. To co nám přinesly, bylo tvrdý jako kámen, buď na tý pizze nebylo lautr nic, nebo tam bylo kilo česneku. Strašně jsme se nasmály když jsme si lámali zuby. Nikdo se nechystal to vrátit.... Prostě asi gluten free těsto no... Tak jsme si nějak usmysleli že tu drahou cenu (22dol za pizzu je fakt hard core este kdyz je hnusná) vykompenzujeme tim ze neco ukradneme:D Češi. Pardon. Takže jsme odešli se svíčkou a vidličkou. Dokonce jsme si zbytek té pizzy nechali zabalit.

Na přání jsem zastavila v McDonalds, kde si všichni dali McFlurry aby se dojedli. Cestou po Route 1 jsem dycky zastavila někde kde to vypadalo krásně. Pláže, mosty, majáky, na volno běhající koně, krávy, ovce, kozy. Malinký rybářský vesničky i vily a "paláce".









Cesta domu byla krásná, ale o hodinu delší než ta původní, Lauře se dělá v autě zle a ty zatáčky a brždění jí taky nepomohly, takže jsme se pak už modlila abysme byly doma aby mi nic neskočilo přes cestu. Sem tam liška, sem tam koloušek, sem tam kojot, skunk nebo mýval.. To nechceš. Hlavně skunka ne.