Ne, nemůžete se pořád celej život na něco spolíhat. Na rodiče, na přátelé, na stát, na osud a tak. Jediný na co/koho se můžete spolehnout jste jen vy.
Já tu nechci dávat kázání, nedejbože psát motivační citáty, který k smrti nesnáším, obzvlášť pokud jsou doplněný debilním obrázkem.
Ale, pořád kolem sebe slyším jak je všechno nefér. Ano, je nefér že někdo onemocní, že někdo umře, že vám stát nedá podporu, že přijdete o peníze/majetek/práci. Ale na druhou stranu, co jste pro to udělali aby se to nestalo a co uděláte proto aby to zase bylo ok ?
Lidi jsou hrozně pohodlný stvoření, jedou si svojí rutinu a spoléhají se, že když se něco posere, tak jim někdo pomůže. Nejčastěji rodiče, stát, kamarádi, ti co věří ve víc spirituální věci věří asi v osud.
Já si moc nestěžuju, já sděluju fakta. Jo, někdy se mam na <>, někdy je den kdy bych se sbalila (ted uz tak do dvou kufrů) a jela domu z minuty na minutu, ale pak je prostě nový ráno a všechno je zase fajn. Pokud by to tady bylo jenom pohodlný a super to by byla parádička, ale taky bych se ukousala nudou.
Až se vrátim, naprosto nepočítám s tím, že dostanu od státu podporu, na kterou stejně už nemám nárok. Takže za 7 let v práci jsem od Úřadu práce dostala asi 4tis než jsem odjela a to mi má stačit. Nevadí. To, že bych přijela, nakvartýrovala se rodičům do pokojíčku a čekala že mě budou živit se taky nestane. Hodlám si začít hledat práci ještě před tím, než opustim půdu USA. Pravděpodobně nějakej ten týden budu doma v KH, ale pak se hodlám přesunout někam za prací a peníze na přežití prvních týdnů si hodlám přivést z USA, i proto se tu oháním že nemám přes den půl hodiny volna.
A to jen tak ve zkratce...
Je vážně pecka nadávat na uprchlíky, cikány, socky jak ždímají stát a my nic nemáme. Dobře no, je to nefér, ale tim že budu nadávat to stejně nezměnim, tak co k tomu mít takový stanovisko že se radši zařídim tak abych na nikom nesockovala ? Že si radši nebudu pořizovat dítě, nedejbože druhý, když už vim že s tim prvnim živořim ?
Tohle je bohužel realita, lidi nemyslej, nespočítaj si jedna a jedna a pak se diví že nežijou ale živoří.
Když jsem byla v ČR, spousta lidí kolem se mě ptala jak to dělám že tak cestuju, že si jezdim na výlety, nakupovat do rakouska, že mi záviděj ale že do toho dam určitě celou vejplatu. No, upřímně, všichni máme 4 týdny dovolené, všichni máme nějaké peníze a otázka cestování není tak drahá když nepotřebujete bydlet v Hiltonu a letět první třídou. Když budete trochu schopný, vy***** se na cestovku a vše si zařídíte sami. A to nás zase vrací na začátek -> spolehnout se sám na sebe. Bude to trochu nepohodlný, ale pak budete rádi že jste do toho šli, protože ta dovolená stojí za víc než když jedete s cestouvkou autokarem na Makarskou a tam vám delegát běhá za zadkem.
Sem upustila páru a teď zas můžu pokračovat v životě.
