Večer jsem se dovalila domu za včasu kolem 4 odpoledne abych si dobalila, dala sprchu a šla spát. Co čert nechtěl, oči sem nezavřela a celou noc probděla. Takže jsem se začala chystat už o půlnoci, místo ve dvě ráno, sprchy jsem si dala z nudy hned dvě. Chytnul mě průjem, skřípla jsem si prst do dveří, zlomil se mi nehet a spoustu dalších maličkostí. Batoh jsem přeměřila asi desetkrát. I když vás letecká společnost straší obrázkem miniaturní kabelky, podívejte se přesně na rozměry které můžete mít zdarma. Můj batoh mezi malý rozhodně nepatří a na pět dní jsme měla vše co jsem potřebovala.
Vegas
SFVe tři ráno ( o hodinu dřív než bylo potřeba) jsem vyrazila směrem letiště Oakland, kde jsem měla rezervaci na parkování. Chvilku mi trvalo než jsem to našla a pak tam nikdo nebylo a brána zavřená. Naštěstí mě napadlo jim zavolat a týpek hned přiběhnul. Dal mi lístek a odvezl mě před terminál. Letiště prochází rekontrukcí. K jídlu nikde nic, tak jsem se už těšila až budu ve Vegas a dám si snídani a kafe s Nelčou. Boarding začal včas. Potom, co jsme se všichni nalodili nám hlásili zpoždění, 45min, řikam si no problem, aspoň nebudu na Nelu čekat a budeme tam tak zhruba ve stejnej čas... No po 45minutách nás vyhodili z letadla že ještě aspoň hodinu. Hlad mě přemohl a já vyrazila koupit vodu a sendvič. U Spirit airlines nikdy nevíte kam a v kolik poletíte a jestli vůbec poletíte.
Po 2 hodinách jsme se znova nalodili a konečně vyrazily na cestu do Vegas, kde už čekala Neluška. Společně jsme našly shuttle bus do autopůjčovny a vyrazily pro vozidlo. Týpek se moc netvářil na můj řidičák velikosti A3 na křídovém papíru, neboť DMV California nebyla schopná natisknout za 3 měsíce můj ksicht na plastovou kartičku. Ale pak se pán obměkčil a nechal mě zaplatit i debitní kartou. Obyčejně vyžadují kreditku. Vylezly jsme z office a šly pro auto, týpek nám dal vybrat, toyotu yaris nebo chevrolet spark. Prašť jak uhoď. Bereme Toyotu. Nemá ani tempomat, ani loketní opěrku a jak naštělovat boční zrcátka je mi do teď záhadou. Nicméně umí jet 140mil v hodině. ...
Vyjíždíme do Dollar tree nakoupit nějaký zásoby a taky nějaký cajky na Sáry narozky. Ubrousky, talířky,příbory..Původním plánem bylo koupit balonky. No, do toho auta sme se sotva vešly, takže jsme to vzdaly. Během nákupu v Dollaru nám už píše Ivet že se Sárou přistály a hledaj kufr. Vyjíždíme je vyzvednout a vydáváme se vstříct krásám LAS VEGAS.
Nela vygooglila parkoviště který má bejt zdarma. Zastavujeme u vrátné. Ptá se nás kam jedeme. Řikám jí: No, na googlu píšou že parkoviště je zdarma. A ona: Jo, ale musíte mi říct kam jedete. Tak na ní koukam jak tele ne nový vrata. A ona: Hilton nebo Flamingo. Řikam: Flamingo. A ona: Ok, můžete jet...
Takže jsme měli parkování zadarmo a pěkně v centru. Procházíme strip/hlavní ulici. Jdeme na oběd do Pandy a plánujeme plány. V jednom kasínu zkoušíme automaty, ale vše prohrajeme. Nicméně sme našly svetr a poctivě sme ho ukradly. Takže Nelča má novej svetřík jako suvenýr z vegas.
Postupně procházíme Paříží, New Yorkem, Egyptem, Benátkama... Nela nás bere na tančící fontánu a fakt jako pěkný. U jedný svatební kaple vidíme probíhající svatbu. Postupně během pobytu potkáváme tolik nevěst a ženichů jako za celej rok ne.
Kolem 5:30 se vracíme zpátky k autu a jedeme na první ubykaci v St.George v Utahu. Kongresovej hotel s bazenem a vířivkou nás vyšel na směšný peníze. Součástí hotelu je mexická restaurace kde jsem si dala super polívku za 4 dolary. Mňam. S Ivetkou dáváme vířivku. V tu dobu už jsem nějakejch 40hodin bez spánku.
Ráno vstáváme brzo a vyrážíme směr Antelope Canyon. Cestou potkáváme Lake Powell který je tak krásný a je tam tolik co vidět, že se tam musim vrátit. Antelope Canyon je čekání a čekání. Naše tour měla sekeru asi půl hodiny a pak sme čekali na vstup do kaňonu další hodinu a půl. Díky bohu že bylo příjemně a slunečno ale ne vedro k chcípnutí. Do kaňonu lezeme po schodech který bych si dovolila nazvat kluzkým žebříkem a chvilkama je to o hubu, docela nechápu pána kterej tam šel s miminem...
Ta hříčka přírody je krásná, ale fotky z kaňonu jsou vesměs zásluhou dobrýho filtru a nastavení, který nám poradil náš průvodce. Btw. průvodce byl originál američan / indián. Vtipnej, snažil se nás zabavit během čekání. V kaňonu přesně věděl kde co vyfotit a ochotně nám dělal snímky jak nás tak samotnejch šutrů.
Po průlezu kaňonem jsme rychlostí blesku přejely na Horseshoe bend, kde nás čekal pidi hike. Už sme ale měly dost špatný světlo protože bylo pozdě a sluníčko zapadávalo. Pro mě to nebylo teda tak pěkný, prostě kus skály, řeka, kaňon no ... Ale asi dobrý vidět.
Zastavujeme na večeři v mexický restauraci, kde se ptáme na happy hour na margarity, nicmene číšník umí jen španělsky, tak sára spustí. Po tom, co jí to číšník vysvětlí se na nás sára otočí a vysvětluje nám deal, jenže mluví španělsky. Než nám to vše dojde nějakou chvilku to trvá a pak umíráme smíchy. Číšník myslí že se tlemíme jemu. Omlouváme se a vysvětlujeme ten huronskej smích.
Přejíždíme na další ubytování, cestou kupujeme víno a nějaký laskominy a na hotelu si děláme mini párty ale spíš takovou pyžamovou. Náš hovor se stáčí k zajímavejm tématům a pozdějc usínáme uplně hotový.
Ráno vyrážíme do Monument Valley. Zjišťujeme že nám nevezmou anual pass a tak platíme 20dolarů za vjezd. V kaňonu se zdržíme pár hodin, protože musíme jet jako šneci, neboť naše Toyota Yaris není 4x4 ani zrovna do terénu a docela často dřeme pupkem Toyoty o cestu. Čůráme za kaktusama. ňuchňáme koně, kteří následně chtějí jít s náma snad i do auta. Ve visitor centru nabíráme barel vody a pokračujem dál do Grand Canoynu.
Tam se ale dostaneme až kolem 4 večer, takže stíháme 3 vyhlídky a západ slunce. Padám únavou ale čeká mě ještě asi hodinu a půl řízení plus nákup večeře. Neluška mě na chvíli nelegálně střídá v řízení v parku a tak aspon na pár minut zavírám oči. Vyfotíme pár fotek a vyrížíme už ve tmě do Flagstaff na hotel. Potkáváme levnej benzín a Safeway. Kupuju si k večeři Bbq kuře a je mňam. Pijeme zase víno. Líp se pak spí :-D
Ráno vstáváme přiměřeně a vyrížíme do Phoenixu. Je čtvrtek - Thanksgiving. Jedeme xy mil rovně a všude jen hory a kaktusy. Benzínka nebo nějaký odpočívadlo je spíše zázrakem ale to nevíme že nás čekají daleko horší úseky.
Dostáváme se do Phoenixu, kde se jdeme projít do dost pěknýho parku, palmy, rybníčky, želvy a tak. Následně přejíždíme do centra. Město duchů a bezdomovců, ale po loňský zkušenosti z Atlanty už vim, že je to tim že je svátek.
Nudíme se, ale na internetu jsme našly dost kůl fotku ulice lemovaný palmama a nad ní dost blízko letí letadlo. To by byla dobrá fotka. Vyrížíme na místo. Poblíž je sice letiště, ale vojenský a jaksi nic nelítá. Takže se balíme a jedeme pryč. Jedeme najít nějaký pěkný graffiti který nám poradil internet a pak už se vydáváme na cestu do Kingman, což je víska na půl cesty k Vegas.
Jedeme xy mil rovně, nikde nic. Ani chaloupky, ani benzínky, natož místa zastavit. Překračuju rychlostní limit tak, že místo pokuty by mě rovnou zavřeli. Nicméně nestíháme, v Kingmanu musíme bejt před setměnim aby sme stihly vyfotit silnici 66. Ráno není čas.
Holky googlí polohu kde to najdeme, což zabralo dost času ale na místo určení dorážíme asi tak 10minut před západem slunce. Pecka.
Ve městě nacházíme otevřenej Steak house a tak neváháme jít na večeři. I přes to, že nabízí typické Thanksgiving menu, odoláváme a dáváme si něco jinýho. Nicméně nešetříme a každá si dáváme dezert. Já si dala smaženou zmrzlinu. Mňam.
Jedem na hotel/motel a padáme do postele. Ráno vstáváme brzo, jedeme totiž zpátky do Vegas a na přehradu Hoover Dam.
Ráno se chystám na snídani s práškama v ruce a holky mi vytrhnou kelíme z ruky a cpou mě do auta. Mám svátek a vyrážíme na snídani do nedalekého IHOPu. Dávám si oblíbený kombo s palačinkama. Mňam. Totálně přežraný objíždíme město a fotíme nějaký věci co jsme včera viděly cestou.
Valíme do Vegas. Cesta poměrně utíká ale je furt kosa. JEdiný místo kde bylo příjemný teplo byl Phoenix. Nicméně furt lepší jak nesnesitelnej hic že jo ...
Na Hoover Dam potkáváme českou rodinku. Moc k vidění toho tam neni, spíš je sranda že se v půlce přehrady mění časový pásmo. Odjíždíme zpátky do Vegas kde máme ještě něco na listu co vidět. Zastavujeme u kaple kde se vdávala Angelian Jolie, Richard Gere a třeba i Cindy Crawford.
Parkujeme zase ve Flamingu, dáváme si oběd v Pandě a já čekuju kolik mi rodiče poslali k svátku. K mýmu překvapení mam na účtě 450,- i když sem si tam před cestou převedla ze spoření 10tis pro případ nějaký nepředpokládaný situace. Podivam se na výpis transakcí a je mi jasný že mi zase někdo zkopíroval kartu a použil ji. Vyšiluju a brečim, protože to už je podruhý co se mi to stalo. Před měsícem mi z amrický karty ukradli 250 dolarů a ted z český karty 14tis. Moc toho po telefonu nepořešim, protože rodičům nedojde že můžou předstírat že jsem já, aspoň po telefonu. Kartu aspoň blokuju. A nechávám si dobít kredit abych pak mohla zavolat do Čech.
Přejíždíme do historický části Vegas, což je vesměs jedna ulice plná kasín, gift shopů atd ... Rozhodneme se jít si zahrát Ruletu. Ptáme se krupiérky aby nám v kostce vysvětlila pravidla a taky si je googlíme na telefonech. Asi působíme dost podezřele, takže když se rozhoupeme hrát a každá vsadit 5 dolarů, naběhne na nás security guard a čekuje nám doklady. Vyptává se jak se známe, protože máme každá doklad z jinýho am.státu.
Holky sází na čísla, Nela na ty, co jí napsal táta, Ivetka náhodně, já vsázím na barvu. Jako jediný mi to vychází. Postupně vyhrávám asi 20dolarů a následně je taky brzo ztratim. Posledních 5 sem dala na čísla dle datumů narození ale taky to neklaplo.
Vezeme Nelu na letiště a loučíme se. Jedeme na večeři do panery a pro jistotu si bereme i něco sebou kdyby měl Spirit zpoždění. Jedem zpátky na Strip a jdeme se projít do centra ve tmě. Všude hudba, světla, promotéři. Kolem 6 jdeme pro auto, dobalujeme kufry a jedem nabrat benzin a vrátit auto. Bereme autobus na letiště. Kolem 9 mi začíná boarding, loučíme se s holkama a já letim domů.
Vše proběhne v pohodě, shuttle bus k autu, pecka. Nechtěli ani korunu navíc. Doma usedám k telefonu a volám do banky. Bylo mi jasný že českej customer service nebude růžovej a ochotnej. Ale ta madam na lince předčila moje očekávání. Takže možná mi ty peníze vrátěj ale bude to trvat tak 3 měsíce.
pro představu plán tripu + náklady kdyby měl někdo zájem o něco podobnýho:
letenka SF/Oakland - LAS/Las Vegas 148dolarů
parkování 40dolarů (Safe and Fly)
benzin 95
jidlo 115
ubytovani 285 (pro 4 lidi)
auto 532
vstupy 33 (+ anual pass 50 z druhý ruky jsme použily do Grand Canyonu)
