neděle 17. července 2016

Weird to think how different things were a year ago

Můj rok se jisto jistě blíží ke konci.
Ještě před chvílí mi zbývalo 10 týdnů a dneska je to míň než měsíc. Při tomhle pomyšlení mi naskakuje husí kůže. Neumim si představit že se ze svýho pokoje sbalim a odjedu pryč. Žije se mi tu hezky. Nechci naposledy projet naší ulicí a řikat si jestli se sem ještě podivam. Nechci se loučit s Pusíkem a Sárou a nevědět kdy se zase uvidíme. Kdy půjdeme na kafe, kdy pojedeme na bláznivej výlet, kde se zaručeně něco posere jako dycky. Za 4 tejdny vstoupim do nový nejistoty. Jestli se mi tam bude líbit, jaký bude naše sousedství, jaká bude rodina, najdu si kamarádky, vydržim to další rok ?

V týhle situaci by mě měli asi podržet a podpořit kamarádi. O to hůř, když začnete mít pocit že žádný nemáte. Postupem času jsem se vytratila z jejich hledáčků a už málo kdo se ozve. Jasně, každej si řeší svoje, každej má jiný starosti. Ale zeptat se jak se člověk má, to už se dneska asi nedělá. Z Čech mi vlastně nepíše nikdo. Smutný, že jo?

Jedinej kdo se mnou zůstal v kontaktu, vlastně, už 10 let nás dělí pěkná dálka a teď ještě větší je Verča. Moje anglický holky. Tohle přátelství vzniklo tak šílenym způsobem, přežilo tolik věcí že mě utvrzuje v tom, že je fakt opravdový. Nedávno sem četla článek, že když přátelství přežije 7 let bude už navždycky pevný.

Uplně vidim, až přijedu do Čech, že po mě neštěkne ani pes. Těšim se na holky z práce. Zapaříme a podrbeme. Tim jedinym sem si jistá.

Tenhle blog dopisuju s odstupem několika dní. Měla jsem s holkama takovou debatu. Jsme tu vlastně uplně sami a přitom s někym pořád jsme. Ať už se obklopujeme host rodinou nebo kamaradkama nebo randetem a i přes to, jsme sami. Pokud už tu s nějakym chlapem randíte, víte že to asi nikam moc nepovede, protože vaše víza končí za xy měsíců, vdávat se nechcete, tak si řeknete že do toho nebudete tahat nějaký city a prostě se jen povezete na vlně a budete si užívat ten čas, kdy si nemusíte povídat o dětech, nedostatku peněz a poslouchat cizí stěžování. Jenže zákonitě, k tomu chlapovi přilnete o to víc, tim že nechcete, to že je tu člověk sám. A víte, že to pak bude bolet. A budeme zase sami. A budou tu ty kamradky co vam rikali: " ja ti to rikala".
(ted bych chtela vyvratit nejaky dojmy ze pisu o sobe, pisu obecne o mým postřehách o životě ap)

Já jsem to pocítila přesně dneska. Uvažuju o tom už několik dní. Někdy si prostě chcete popovídat s někym kdo vás zná víc jak pár měsíců, někdy prostě chcete zpátky domu ale přitom nemusíte bejt nutně home sick. Občas chcete mít vedle sebe někoho na koho se můžete upnout, s kym si povídat o blbostech a neřešit svět okolo. A přesto, jsme sami. A je to těžký. Někdy.

Poslední dny mě rozbrečí už uplně všechno. Od mladejch koloušků (jo ted myslim zvíře) u silnice, po zhruba předposlední kafe s kamaradkou Sárou. Mejm americkejm kamaradum dneska umřel pes. Bylo mu 14. I to mě rozbrečelo. Rozbrečelo mě i moje host dítě, který jede na tejden pryč.

No nevadí. To je život.
Chtěla bych jen všem těm debilům říct, že se tu nemáme dycky růžově, že to tak možná z našich IG a FB vypadá ale bohužel, i nám je někdy smutno, i nám někdy chybí něco i když nevíme co.

Ale někdy i tak chci bejt radši sama než s někym. Vlastně jako dneska.



středa 6. července 2016

OC/AC - New Jersey

Na 4th July víkend jsme si s Ivetkou naplánovaly výlet do NJ konkrétně Ocean a Atlantic city. Válečka na pláži a tak. I když jsme předem věděly že na pláži nevydržíme víc jak tři hodiny v kuse :-D

V pátek po práci okolo pátý jsme konečně vyjely směr Marmora,NJ. Ubytování je story sama pro sebe. Protože se tenhle výlet plánoval last minute, protože lidi co chtěli jet taky neustále měnily názory a nakonec to odvolali, moc možností na ubytko nám nezbylo. Původně sme chtěli jet blíž k AC nebo OC v Marylandu. Jenže tam nic nebylo a když tak  to bylo drahý nebo nám přes Airbnb nikdo neodpověděl.





Našly jsme dům s názvem Happy Buddha house. Nebo tak něco. Všude vánoční světýlka, různý obrázky, šátky a deky na zdech, no takový doupě. Ale ok, 45dolarů za noc pro nás bylo víc než dobrý. A na pláž to bylo 15minut autem. Paráda. Jen co jsem zažádala o booking mi týpek/majitel píše že než mi potvrdí rezervaci, chce o mě a mojí spolucestující něco vědět. Sepisuju svojí životní story, která by se mohla nominovat na nějakou knižní cenu kdyby to jednou vyšlo v tuhý vazbě.
Týpek přikyvuje, je nadšenej že my sme nadšený a potvrzuje rezervaci a stáhne mi prachy z karty. Ve čtvrtek večer, den před odjezdem mě začně bombardovat smskama a píše mi na facebooku. Že mi chce poslat nějaký instruktážní videa a nějaký house rules. Řikam bože, dej mi pokoj :-D  A pak že si chce zavolat, že je to nesmírně důležitý. Nechci s nikym mluvit, mam lidí plný zuby za celej den. Odkládám to na pátek. Poslal mi videa. Je to instruktáž kde a jak co rozsvítit, jak zapnout hot tub a hlavně jak se dostat do areálu protože je to takový to sousedství za branou, kde hlavně nikdo nemá ponětí, že týpek pronajímá pokoj pres airbnb. V pátek na cestě mu s Ivet voláme. Týpek nám dává rady do života v OC/AC což nakonec uznáme za vítané a dá nám návod jak se dostat přes bránu s hlídačem. Před hlídačem hrajeme komedii že sme majitelovi kamarádky co přijely na návštěvu. Klepeme se, že se na nás zeptá na něco ale naštěstí se víc chytá na náš přízvuk a nakonec řekne že jeho mama emigrovala před Hitlerem do USA, takže kecáme o ČR. Pecka.

Konečně se dostáváme do domu, výbuch smíchu. Protože sme se na ty videa vysraly, nevím jak co zapnout. Koukáme na videa obhlížíme dům. Týpek píše smsku že doma neni a že přijde až ráno. Paráda. Padáme na hubu a jdeme spát.

Ráno vyrážíme poměrně brzo na pláž do OC, kam trefíme omylem, protože sme původně chtěly někam jinam, ale já z dálky viděla ruský kolo na pier a tam sem prostě musela. Pláž pěkná, boardwalk taky. Válíme se na sluníčku asi 3 hodiny, jednou se deme decentně ošplouchnout do vln, pozorujeme surfaře. Nudíme se. Jdeme se projít a procourat pár obchodů. Fotíme miliony selfíček a tak. Kupuju pohledy, jak jinak.

Vracíme se zpátky do doupěte s tím, že se zkulturníme a vyrazíme do AC do casina Taj Mahal (který bylo v sexu ve městě) Prošly jsme casino a rozhodly se pro večeři v Rock Cafe. Burger dobrej. Následně sme šly na boardwalk a na pláž.

Domu sme se vrátily kolem 1 ráno a padly za vlast do postele. Ráno nás uvítal déšť a tak bylo rozhodnuto, že dneska se slunit nepůjdeme. Jely jsme na výlet na Cape May a maják. Prošly sme takovej malej hike, kde sme viděly malý zajíčky, krocany a různý jiný zvířata ve volný přírodě :-D



Protože se trochu vyjasnilo, jely jsme na pláž kousek od majáku, kde byly tři velký mola se zábavním parkem. Koupily jsem si lístky za 60 dolarů a jezdily na kolotočích jak malý smradi. Na závěr sme si daly Funnel cake, což je takovej sladkej langoš s horou ovoce a sirupu. Bylo to moc dobrý.

V pondělí ráno jsme se domluvily že vyrazíme na cestu protože byl svátek a večer/odpoledne byly všude ohnostroje, zavreny silnice a spousta lidi se bude vracet z prodlouzenyho vikendu. Takze sme si zabalily a vyrazily asi v 9. Asi po 20minutách jízdy jsem si vzpomněla že jsme u týpka zapomněla fén na vlasy a žehličku, takže mu Ivet volala že jedeme zpátky :-D Kluk byl tak hodněj že nám to dovezl až k bráně a strašně se mi smál když sem mu řekla že mi zachránil život :-D















fotky doplním asi později