Niagara Falls

Tenhle vejlet byl v plánu už hodně dlouho dopředu a já do poslední chvíle moc netušila jestli musim makat na Memorial day nebo ne, takže se pár maličkostí změnilo ale nakonec jsme měly super sestavu i náladu.

V pátek mě díky bohu host mum hodila off už někdy po 4 hodině a já si mohla jít zabalit, protože jsem zacelej tejden nestihla nic jen si vyházet pár věcí na zem. Pak mi ještě malá pujčila cestovní tašku a já nemusela jet s batohem a taškou. Chtěla sem jít spát, měla sem hodinku a půl čas dát si nap, ale nemohla sem usnout a když už se to tvářilo nadějně, začala mě nemka bombardovat zprávama na mesengeru. Zabít.

Sára mě vyzvedla v 7 a valily jsme na Dulles do půjčovny pro káru. Pán byl moc milej, akorát se mu nelíbila moje debitka a tvrdě vyžadoval kreditku, zkoušela sem volat host mámě, jestli můžu použít její ale nebrala mi to. Takže jsem pánovi vrazila kreditku a máme poslala smsku že sorry, že to bylo nezbytný a že jí to vrátím. Minutu na to, mi pán řiká že až se vrátíme tak to můžu zaplatit debitkou že mu jde jen o deposit. No výborně, mnoho povyku pro nic.

Nakonec se radši ujištuju že máme unlimited miles a taky že s tim můžem překročit hranice usa. Chlap řiká že můžem, ale že auto třídy economy neni do kanady dobry, ať si vemem něco většího za stejnou cenu. Dává nám vybrat z bílýho hjundaje a červenýho ševroletu. Zkouknu obě auta zevnitř a beru Chevrolet Malibu. Nesnášim sedany. Aspoň prvních pár hodin jízdy, protože z mojí Honda "tank" Oddyssey je to poměrně nezvyk že jo, sedět skoro na zemi, zrcátka mrňavý, ale nakonec se kamarádíme a skoroodmítám odevzat auto na zpět. Ale to zas předbíhám.

Nabíráme Ivetku v MD a vyrážíme na cestu. Kolem 1 ráno dorážíme do cíle na půl cesty, motel pěknej, čistej jen klima trochu řve. Ale co. Budík dáváme na 6 abysme v 7 vyrazily zpět na silnici. Snídaně hnus. Kupuju obvyklé menu v Donkin donuts - střední studený kafe s coconut příchutí a almond milk, plain bagel s bacon egg and cheese a k tomu hešbrauny. yummy

Jedeme... U Niagár se motáme jak hovna pod splavem ale nakonec trefíme na Rainbow bridge a krosíme mezi usa a canadou. Vystojíme si frontu asi hodinku možná trochu víc a na starost si nás bere naprostej kočičák, bere nám pasy a kontroluje co jsme zač. Řiká mi, here is you 20 dollar, hello kitty (můj pas je v obalu s HK a já tam mám dycky v záloze peníze strčený). Úsměv od ucha k uchu, dokonalý zuby, obě ruce pokérovaný, rayban brejle, no smála sem se na něj jak sluníčko. Fešák. Probírá nás jednu po druhý a pak se zasekne u Sárušky a řekně že problém, že musíme na imigrační. Sáru vysazujem a ona se za chvíli vrací že musíme jít všechny dovnitř. Berou nám pasy.

Jakože cože... Hodinu, možná dvě tam čekáme jak největší špíny mezi Indama, Mexikáncema. Opět, jsem nejbělejší z bílých, vlastně tmavých ... Na záchod musíme jít po jedný a ještě se musíme hlásit že odcházíme a že se vracíme.

Madam nás zavolá a striktně, nepřijemně řekně že máme smolík a že musíme zpět a že nás vyprovodí Žádnou debatu nám nedovolila, pomalu nás poslala do prdele už jen pohledem. Pak pravila že my 3 můžeme jet do CA ale ona ne. Sára dostává upomínkový předmět v podobě A4 listu s potvrzením že je allowed vrátit se do USA ?! :-D  Nejsme krávy a tak jednohlasně hlasujeme že jedeme zpět a vše pořešíme operativně.

Vracíme se na USA stranu, tam nás čeká imigrační úředník. Jestli ta první paní v CA byla nepřijemná tak tohle byl čů*** na entou. Nejdřív po mě mrsknul můj obal na pas ( hrozně mu to vadilo že je to v obalu) pak nás projel jednu po druhý, co v USA děláme, odkud jedeme, odkud jsme a nakonec nezapomněl prohlásit že nám všem končej víza v srpnu ne-li dřív ať se nezapomene vrátit odkud jsme přišly.

Parkujeme za 20 na prvním parkingu a razíme na vodopády dneska. Bereme loď Maid of the Mist a čekáme na sluníčku v šílenym vedru jak dementi asi 2 hodinky.

Dostáváme efektní pláštěnky v modré barvě a loď vyráží. První část (americká) je hezká krásně viditelná ale wau efekt uplně neni. Sluníčko s vodou vykouzlí duhu a ta už na fotkách efektně vypadá. Plujeme ale ještě o kousek dál kde se v mlhovym oparu vyhořuje větší, mohutnější, hlasitější a taky mokřejší část Niagár (kanadská strana). Nedá se fotit protože se ocitáme jak kdyby v lijáku a sme durch i přes pláštěnky. Vypadáme jako kokoti a čumíme s otevřenou pusou.

Fotíme poslední selfíčka z lodi a pak nás fotí i námořník a pelášíme dál. Procházíme ještě park kolem a vidime niagáry itak nějak z vrchu a pod ...

Vracíme se do auta bez suvenýrů páč maj všude hovno a ne pohled. A když tak se známkou po který netoužim.

Odjíždíme do Panery ,kde lovíme Wi-fi a hledáme ubytování na dnešní noc + se taky konečně najíme normálního jídla. Hledáme všechny a všude jen němka Juli se neangažuje. Když čumí že čumim jak <> že nic nedělá veme telefon, najde airbnb za 60dolarů pro tři lidi. Tak jí řikam a kde bude spát ten 4 ? (jak kdyby se ona chtěla dobrovolně nabídnout spát v autě že jo). Flákne telefonem o stůl a v hledání nepokračuje. Evidentně vidíme, že jí sere že právě projela 22 dolarů protože sme se nedostaly do kanady kde máme uz rezervaci i zaplaceno.

Nacházíme hotel asi hodinu dvacet minut. Cestou potkáváme jezero, kde fotíme západ slunce a bojujeme s nálety milionů komárů, čelní sklo je jako prase a za boha to nejde umejt ničim, tolik mrtvolek tam bylo :P
Udělám si pár dřepů a výskoků a jdu zase řidit. Cestou málem přejedem lišku. Hlásim že skoro spim a tak Ivet vymyslí zábavu a můj mozek baví jazykolami/y ?! who cares !
Jsme v lyžařský vesničce někde na severu státu New York. Krása střídá nádheru. Pokoj luxusní, koupelna pěkná. Konečně spíme !

Ráno balíme, dostává se nám královská snídaně, jdem na procházku po vsi která je jak z filmu, fotíme pár fotek a vyrážíme do Hershey kde je továrna + muzeum na nejznámější čokoládu.

Cestou decentně usínám a tak zastavujem někde u řeky a já běham jak kokot kolem auta abych rozproudila krev. Googlime nejbližší kafe. Jenže sme v Penn a tam nikde nic neni. Možná tak amišové.

Dorážíme do Hershey a dávám si kafe. YES ! Procházíme továrnu, která byla fakt super. Exibice zdarma byla ve formě projíždění továrny ve vozíčkách jak na horský dráze ale pomalu. Nakonec dostáváme čokoládku aby nás navnadili a pak uz hurá projít pres ohromnej obchod. Nakupuju drobnosti pro moje smráďata a jedny pusinky pro sebe a hurá na cestu domu.

Cestou už moc nezastavujem a valíme to na Dulles vrátit auto. Chlap nám řiká aŤ si nezapomene iPad, že jich dneska zapomenutejch našel 20 ! Což je prej rekord.

Sčítáme kolik nás výlet vyšel, i přes malé škobrtnutí sme se vešly se všim do 250dol/os vč. jídla.

hlášky z cesty:

holky vzadu usnuly... řikam Ivet, dělej bude prdel já prudce zabrzdim, ty zařveš a ony se leknou :-D

Juli se probudí po tom, kdy celou jízdu prospala a řekne že je hrozně unavená (celej den byla off), já makala od 6 ráno do 4 odpoledne

Ivet,já jsem včera koukala na porno a to bylo tak divná, ta ženská kvíkala jako prase  íííííí íííííííííí ííííííííííí

Holky, já se vám to stydim říct ale, dělala jsem hovínko v Kanadě. Juli: nic jinýho si nezasloužej !

já: (česky) mohl by se tam někdo dojít zeptat ? Ivet: no když to řekneš česky, tak je jasný že tam asi budu muset já !

Cestou máme asi tak milion hlášek a přeřeků a řechtáme se skoro furt a bohužel nepíšem si to do notýsků a tak pamatujem prd.

facebook group

Tohle bude asi takovej malej hejt ale mě to prostě už nedá a přímo na místě činu si to vylejt nemůžu protože by mě ukamenovali a taky asi už nemam o čem psát, takže tak.

Na facebooku máme skupinu českých a slovenských au pair v USA. Občas je to dost dobrá sranda, občas bych těm holkám dala na holou a občas kroutim hlavou co všechno se tam člověk nedočte a kam až může růst lidská demence.

Od easy dotazů, jak se do Ameriky dostat a jestli je potřeba agentura. Popřípadě dotaz jak se dostat do rodiny v Californii protože nikam jinam slečna jet nechce. Občas se i řeší kde se v 1 am dají koupit kondomy v tom a tom státě.

Pak si tam taky vylejváme srdce jaký máme parchanty nevychovaný, jaký máme zlý host rodiče a nesmyslný pravidla. Navzájem se tam buzerujem že ta druhá by už dávno šla do rematch a tohle by netrpěla. Blah Blah Blah ...

Pak tu máme taky sluníčkový posty, nebudu jmenovat že jo. Ale jsou tu lidi co píšou jen milý, pozitivní, přeslazený posty jak je život růžovej a na co si stěžujeme.

Občas tam ale taky člověk najde dobrou radu, kam zajít, zavolat, kde sehnat a tak. Takže to vlastně neni uplnej hejt. Jen člověk musí umět používat lupu, protože běda jak se zeptáte na něco, co už na skupině jednou padlo. Je jedno jestli před týdnem nebo půl rokem, máte lupu !

Ono to občas nedá nerejpnout si, že jo. Ale když někdo napíše že je u rodiny rok a půl (tzn.prodloužil) a že host matka je děsná bitch, děti jsou smradi a do toho rodiče chlastaj první ligu, napadne vás jediná otázka. Proč ta holka prodloužila když tam neni šťastná ? !

Když tam přijde holka a zeptá se jestli nevíme o volné rodině v UK, no nevíme, možná zkusit skupinu pro aupair v anglii že jo ...

Pak tam jsou taky takový vykutálený /nebo teda byli/ reportéři z bBlesku, který vykrádali naše storky a psali je do Blesku. Třeba že tlustou holku odmítli vzít do programu protože je moc tlustá. No, sorry, konec konců já bych taky hodně obézní holku nechtěla bejt host matka. Za prvý bych nechtěla platit stravu a za druhý neni to uplně příklad dětem že jo. Ale na druhou stranu ani modelku bych mít doma nemusela pokud bych měla manžela :-D

Ono je potřeba všechno vidět s těma host rodičema z obou stran. Já jsem poznala poměrně hodně am.rodin a vim, že pro ně neni jednoduchý si pustit někoho do baráku, dát mu k dispozici všechno. Ten člověk vidí váš bordel, vaše nedokonalost a vlastně tim, že si najmete nanny / au pair / babysitter si připouštíte že to nedáváte a nezvládáte sami. Jenže, když jste full time mum a full time makáte tak to prostě nejde a oboje neděláte na 100% a o nějaký zábavě a koníčkách si musíte nechat zdát.

Já se snažim bejt neviditelná když jsem off a chci jim dopřát nějakej family time. Za to očekávám ale auto ať mam jak zmizet že jo.

Ale to sem tak nějak odbočila od tý skupiny že jo. Nevadí, sem si chtěla ublognout tak tady to je no :-D

Hezkej víkend a kdo je v USA hezkej prodlouženej víkend. Já jedu za hodinu na Niagara Falls.

News

Mam čas, mam prostor a celý dopoledne přemejšlim jestli napsat blog nebo ne. Ta bílá stránka tu na mě zírá už pár minut a jakmile napíšu pár slov dycky je smažu. Děje se hodně a vlastně se neděje nic. Flegmatik.

Zásadní informací asi bude, že sem prodloužila na další rok a 08/24 se stěhuju do Kentfield v Californii. Počítám s horším (bude se mi stejskat, od mý starý hondy, naší ulice, sousedy, po kamaradky který tu mám, vlastně se mi už teď stejská po všem) ale já sem si prostě řekla že tenhle americkej vejlet pro mě má bejt jedna velká výzva a ne jen pohodlně sedět na prdeli 2 roky ve Virginii.

Takže asi tak. Matching byl docela krátkej, na profilu jsem měla asi 3-4 rodiny, dost děs, pravidla, večerky, bez auta, práce o víkendu a tak. Pardon, ale já se nebudu na auto ptát pokazdý kdyz chci nekam jet. Já respektuju ze je to jejich majetek, naprosto, ale mě neni 18 abych musela chodit a ptát se jestli můžu jet támhle s tímhle .. Večerku respektuju když pracuju ale o víkendu jim může bejt jedno jestli přijdu v 10pm a nebo am ... Nějaký zacházení jako s dospělou osobou prosim.

Pak se mi ozvala na email aupair z CA že se jí líbí můj profil a že jestli můžeme dát skype a říct si víc. Řikam, cože ? To už jako au pair vybírá aupair ? to je ta rodina tak busy ? No tohle neklapne. Jenze pak mi to vysvetlila ze profil maj prázdnej protoze menili agenturu az e mi vse rekne na skype. Jak kdyby mi mluvila z duse se vsim co rekla. O pár dní dýl, když sem byla v Bostnu mi volala její host mum a vlastně sme obě souhlasily se všim co řekla ta druhá. Nabídla sem jí kontakt na mojí hm aby jí řekla že nejsem žádnej kokot. HM mě musela vychválit do nebes. Jenže furt se tak nějak ta future host mum bála mýho plánu jet domu a obnovit si víza. Nejsem nejmladší a celkově dycky je riziko že vám prostě nedaj. Že se optá agentury co si o tom myslí. Agentuře to trvalo jak psovi sraní než se někdo vyjádřil. Takže sem se po tejdnu nasrala a napsala do agentury email že mě nebaví jejich Maybe, would be, rather be ale že chci konkrétní data kolika holkám to nedali při prodloužení a odkud byly, že mě nezajímaj mexičanky a jižní amerika, ale evropanky. Furt nikdo nepsal tak sem poplašila i mojí LCC páč mě fakt nebavilo čekat, čas sou peníze že jo . Odpoved prisla skoro hned ze se to stalo jen jednou holce z JAR a ze jí zavolali na ambasadu a domluvili druhou schůzku a pak jí to stejně dali. Agentura mě překvapivě podpořila, řekli že vidí že sem si vše pozjišťovala a pečlivě zvážila rizika a že můžu jet domů.

Další tejden trvalo než se match oficiálně potvrdil na profilech a ted uz máme snad vsechno. Pred pár minutama sem utratila 1027 dolarů za posranou letenku do Čech ale bylo to nejlepší volba v poměru čas / cena a tak ... No nenadělam nic. Dalších 500 dolarů na mě čeká za pojištění ,protože náhoda je blbec že jo ... Vidim svůj loket ..

Tenhle víkend byl dost zajímavej. Ostatně, všechny naše páteční večery jsou docela funny. Začaly jsme docela pařit a obrážíme bary a kluby. V pá naštěstí byl open bar a barman nás miloval i po 11 kdy už se mělo za drinky platit a lil nám dál zadaramo. Takže všeho všudy sem utratila 12dolarů.

V sobotu jsme se rozhodly se jít zregenerovat do lázní. Koupily jsme voucher pres groupon  a díky tomu že furt chčije to byl ideální den ten voucher využít. Lázně byly relativne kousek, zapsaly jsem se na recepci, dostaly fajnovní hábit složenej z kraťasů a maxi trika z odpornýho materiálu, nepopsatelné barvy. U skříněk jsme se začaly převlíkat do plavek a čumíme, všichni choděj nahý. Pak Ivet zahlídla jednu bábu v plavkách, tak řikáme že jako  jdeme v plavkách. U dveří nás zastaví mexikánka a hlásí na nás že v plavkách jako ne. Couváme a netušíme co dělat. Ivet bere ručník o velikosti kuchyňský utěrky a praví že se deme svklíknout. Přeci nevyhodíme 22 dolarů !

Takže sundaváme plavky. Kdybych to věděla tak se aspoň oholim a vemu si velký naušnice abych odpoutala pozornost. S pidi ručníkem kterej nezakrejva ani to nejnutnější klopýtáme k bazenu a noříme se do vody. Máme výtlem jeste asi hodinu. Ale žijem a nakonec se nám tam snad líbí.

Americká předsevzetí:
1. říkat více thank you
2. říkat více please
3. být víc milá a nemít bitch face

V sobotu večer jsem měla docela na pilno, protože jsem byla pozvaná na house party, udělat si nějaký známosti kuli práci a taky abych ochutnala kraba. Normálně krab kterýho musíte rozbít kladívkem, otevřít nožíkem, ulámat nožičky a hledat maso. Nežeru sea food, ryby nic. Ale bylo to dobrý a nakonec sem jich sežrala asi 5. Škoda toho smradu na rukou pak, nešlo to umejt ani zaboha.

A to je asi tak všechno co se tu u mě teď děje.

Boston

- jela jsem sama
- vše jsem zvládla bez problémů
- vydržela sem sama se sebou a svejma myšlenkama
- mluvila jsem s cizíma lidma, o hovnech a usmívala se a kejvala hlavou
- nepochopila sem metro
- měla jsem hnusnej bubble tea a dobrej cheesecake z trhnu
- za parkovný sem zaplatila víc než za uber za celej víkend
- hostel byl fajn
- utratila sem celou vejplatu v Primarku
- v Bostonu je nuda a krásnej park a v Marshalls byla balená voda zdarma