V pátek mě díky bohu host mum hodila off už někdy po 4 hodině a já si mohla jít zabalit, protože jsem zacelej tejden nestihla nic jen si vyházet pár věcí na zem. Pak mi ještě malá pujčila cestovní tašku a já nemusela jet s batohem a taškou. Chtěla sem jít spát, měla sem hodinku a půl čas dát si nap, ale nemohla sem usnout a když už se to tvářilo nadějně, začala mě nemka bombardovat zprávama na mesengeru. Zabít.
Sára mě vyzvedla v 7 a valily jsme na Dulles do půjčovny pro káru. Pán byl moc milej, akorát se mu nelíbila moje debitka a tvrdě vyžadoval kreditku, zkoušela sem volat host mámě, jestli můžu použít její ale nebrala mi to. Takže jsem pánovi vrazila kreditku a máme poslala smsku že sorry, že to bylo nezbytný a že jí to vrátím. Minutu na to, mi pán řiká že až se vrátíme tak to můžu zaplatit debitkou že mu jde jen o deposit. No výborně, mnoho povyku pro nic.
Nakonec se radši ujištuju že máme unlimited miles a taky že s tim můžem překročit hranice usa. Chlap řiká že můžem, ale že auto třídy economy neni do kanady dobry, ať si vemem něco většího za stejnou cenu. Dává nám vybrat z bílýho hjundaje a červenýho ševroletu. Zkouknu obě auta zevnitř a beru Chevrolet Malibu. Nesnášim sedany. Aspoň prvních pár hodin jízdy, protože z mojí Honda "tank" Oddyssey je to poměrně nezvyk že jo, sedět skoro na zemi, zrcátka mrňavý, ale nakonec se kamarádíme a skoroodmítám odevzat auto na zpět. Ale to zas předbíhám.
Nabíráme Ivetku v MD a vyrážíme na cestu. Kolem 1 ráno dorážíme do cíle na půl cesty, motel pěknej, čistej jen klima trochu řve. Ale co. Budík dáváme na 6 abysme v 7 vyrazily zpět na silnici. Snídaně hnus. Kupuju obvyklé menu v Donkin donuts - střední studený kafe s coconut příchutí a almond milk, plain bagel s bacon egg and cheese a k tomu hešbrauny. yummy
Jedeme... U Niagár se motáme jak hovna pod splavem ale nakonec trefíme na Rainbow bridge a krosíme mezi usa a canadou. Vystojíme si frontu asi hodinku možná trochu víc a na starost si nás bere naprostej kočičák, bere nám pasy a kontroluje co jsme zač. Řiká mi, here is you 20 dollar, hello kitty (můj pas je v obalu s HK a já tam mám dycky v záloze peníze strčený). Úsměv od ucha k uchu, dokonalý zuby, obě ruce pokérovaný, rayban brejle, no smála sem se na něj jak sluníčko. Fešák. Probírá nás jednu po druhý a pak se zasekne u Sárušky a řekně že problém, že musíme na imigrační. Sáru vysazujem a ona se za chvíli vrací že musíme jít všechny dovnitř. Berou nám pasy.
Jakože cože... Hodinu, možná dvě tam čekáme jak největší špíny mezi Indama, Mexikáncema. Opět, jsem nejbělejší z bílých, vlastně tmavých ... Na záchod musíme jít po jedný a ještě se musíme hlásit že odcházíme a že se vracíme.
Madam nás zavolá a striktně, nepřijemně řekně že máme smolík a že musíme zpět a že nás vyprovodí Žádnou debatu nám nedovolila, pomalu nás poslala do prdele už jen pohledem. Pak pravila že my 3 můžeme jet do CA ale ona ne. Sára dostává upomínkový předmět v podobě A4 listu s potvrzením že je allowed vrátit se do USA ?! :-D Nejsme krávy a tak jednohlasně hlasujeme že jedeme zpět a vše pořešíme operativně.
Vracíme se na USA stranu, tam nás čeká imigrační úředník. Jestli ta první paní v CA byla nepřijemná tak tohle byl čů*** na entou. Nejdřív po mě mrsknul můj obal na pas ( hrozně mu to vadilo že je to v obalu) pak nás projel jednu po druhý, co v USA děláme, odkud jedeme, odkud jsme a nakonec nezapomněl prohlásit že nám všem končej víza v srpnu ne-li dřív ať se nezapomene vrátit odkud jsme přišly.
Parkujeme za 20 na prvním parkingu a razíme na vodopády dneska. Bereme loď Maid of the Mist a čekáme na sluníčku v šílenym vedru jak dementi asi 2 hodinky.
Dostáváme efektní pláštěnky v modré barvě a loď vyráží. První část (americká) je hezká krásně viditelná ale wau efekt uplně neni. Sluníčko s vodou vykouzlí duhu a ta už na fotkách efektně vypadá. Plujeme ale ještě o kousek dál kde se v mlhovym oparu vyhořuje větší, mohutnější, hlasitější a taky mokřejší část Niagár (kanadská strana). Nedá se fotit protože se ocitáme jak kdyby v lijáku a sme durch i přes pláštěnky. Vypadáme jako kokoti a čumíme s otevřenou pusou.
Fotíme poslední selfíčka z lodi a pak nás fotí i námořník a pelášíme dál. Procházíme ještě park kolem a vidime niagáry itak nějak z vrchu a pod ...
Vracíme se do auta bez suvenýrů páč maj všude hovno a ne pohled. A když tak se známkou po který netoužim.
Odjíždíme do Panery ,kde lovíme Wi-fi a hledáme ubytování na dnešní noc + se taky konečně najíme normálního jídla. Hledáme všechny a všude jen němka Juli se neangažuje. Když čumí že čumim jak <> že nic nedělá veme telefon, najde airbnb za 60dolarů pro tři lidi. Tak jí řikam a kde bude spát ten 4 ? (jak kdyby se ona chtěla dobrovolně nabídnout spát v autě že jo). Flákne telefonem o stůl a v hledání nepokračuje. Evidentně vidíme, že jí sere že právě projela 22 dolarů protože sme se nedostaly do kanady kde máme uz rezervaci i zaplaceno.
Nacházíme hotel asi hodinu dvacet minut. Cestou potkáváme jezero, kde fotíme západ slunce a bojujeme s nálety milionů komárů, čelní sklo je jako prase a za boha to nejde umejt ničim, tolik mrtvolek tam bylo :P
Udělám si pár dřepů a výskoků a jdu zase řidit. Cestou málem přejedem lišku. Hlásim že skoro spim a tak Ivet vymyslí zábavu a můj mozek baví jazykolami/y ?! who cares !
Jsme v lyžařský vesničce někde na severu státu New York. Krása střídá nádheru. Pokoj luxusní, koupelna pěkná. Konečně spíme !
Ráno balíme, dostává se nám královská snídaně, jdem na procházku po vsi která je jak z filmu, fotíme pár fotek a vyrážíme do Hershey kde je továrna + muzeum na nejznámější čokoládu.
Cestou decentně usínám a tak zastavujem někde u řeky a já běham jak kokot kolem auta abych rozproudila krev. Googlime nejbližší kafe. Jenže sme v Penn a tam nikde nic neni. Možná tak amišové.
Dorážíme do Hershey a dávám si kafe. YES ! Procházíme továrnu, která byla fakt super. Exibice zdarma byla ve formě projíždění továrny ve vozíčkách jak na horský dráze ale pomalu. Nakonec dostáváme čokoládku aby nás navnadili a pak uz hurá projít pres ohromnej obchod. Nakupuju drobnosti pro moje smráďata a jedny pusinky pro sebe a hurá na cestu domu.
Cestou už moc nezastavujem a valíme to na Dulles vrátit auto. Chlap nám řiká aŤ si nezapomene iPad, že jich dneska zapomenutejch našel 20 ! Což je prej rekord.
Sčítáme kolik nás výlet vyšel, i přes malé škobrtnutí sme se vešly se všim do 250dol/os vč. jídla.
hlášky z cesty:
holky vzadu usnuly... řikam Ivet, dělej bude prdel já prudce zabrzdim, ty zařveš a ony se leknou :-D
Juli se probudí po tom, kdy celou jízdu prospala a řekne že je hrozně unavená (celej den byla off), já makala od 6 ráno do 4 odpoledne
Ivet,já jsem včera koukala na porno a to bylo tak divná, ta ženská kvíkala jako prase íííííí íííííííííí ííííííííííí
Holky, já se vám to stydim říct ale, dělala jsem hovínko v Kanadě. Juli: nic jinýho si nezasloužej !
já: (česky) mohl by se tam někdo dojít zeptat ? Ivet: no když to řekneš česky, tak je jasný že tam asi budu muset já !
Žádné komentáře:
Okomentovat