Sněžka 2

Tenhle post by se měl jmenovat tisíc hejtů nebo zničená jak Hirošima :-D

Zkusím začít od začátku, minulej tejden sem byla v noci na Sněžce s rodinou a na tenhle týden se to plánovala s pracovním kolektivem. Dva lidi odpadli, tak jeli náhradníci. Holt s náma makaj lemry líný.  Vše jsem měla na starosti já, trochu debilní domluva s ubytováním ale nakonec dobrý. V sobotu po práci se s lehkým zpožděním (naše klasika) vyjelo směr Pec pod Sněžkou.

Večeře nebyla žádná hitparáda, tak jsme se rovnou přesunuli ven kde jsme si dali něco z našich zásob (kola+rum). Začínalo hřmít a pršet. Norové (yr.no) mají počasí spočítaný na minutu přesně. V noci chcát nemá. Uff. Následně jsem rozdala dárkový tašky, pro každýho člena týmu sem si připravila dárek - tatranku, pitíčko a tričko s americkou vlajkou. Na šéfa kterej má dva metry jsem teda větší než xxl nesehnala, takže to měl trochu těsný, ale na společný fotce nám to sluší všem !

V 9 se šlo pěkně spát, budík nastaven na 2:00, raději vyjdeme dřív, ať stíháme. Jenže, mě už od večera bolí břicho, křeče a tak.. Tenký střevo nechce spát... Nedočkavě čekám až padne aspon 1:15 ať můžu vstávat, protože už mě nebaví čumět do zdi. Vstáváme, oblíkáme se, snídáme. Zbytek bagety z benzínky a redbull. Střeva stále nic moc. Na chatě ze mě nic nevypadne, tak jdu na čerstvej vzduch. Furt se uklidňuju že to přejde. Před chatu vyjde šéf. Venku kolem 10C a on má na sobě kraťasy a tričko s krátkym. No potěš.

Vycházíme, jdu poslední. Nadávám. Ženou jak magoři - máme čas. Bolí mě břicho, čekám jestli se pobliju nebo ne. Za Obřím dolem přichází druhý ostřejší stoupání a já začínám mít dost. Odpočívám a říkám si jeslti to má cenu. Po 3km na to seru, svěřuju GoPro Majklovi, půjčuju hiking sticks a s šajnovou jdu zpět k chatě. Ve tmě, sama, lesem. Bojovka. Nebojim se.

Dojdu na chatu a usním zkroucená v křečích v koupelně. Horká sprcha trochu pomůže.

Mám hlad, ale neni to dobrej nápad jíst. Tak jdu spát.

V 7:30 se vrací výprava na chatu. Jdem na snídani. Tentokrát míchaný vajíčka - ty si teda nedám. Snídám rohlík a šunku. Bez másla. Jak jinak.

Odpočíváme na pokoji, balíme v 10 vyrážíme někam za Prahu. Na řadě je Tepfaktor alias česká pevnost Boyard. Rozcvičujem se. Nahlašujeme název našeho týmu - KOZÍ HORY Z KUTNÝ HORY. Bojový pokřik - go kozy go, mé mé mé :-D

Pirát nám vysvětluje o co go a co kam a k čemu. Jdem do první místnosti, parádička, padám po zavěšení na první pneu. No nic, jdem dál. Něco se nám daří, něco méně. Oblíbené disciplíny za sílu nedávám. Vcházíme do místnosti s téměř kolmou zdí, kterou máme vyběhnou všechny 4. Zkouším to jednou, nic. Zkouším to podruhý, holky se mi snaží pomoc ale stejně zklouzávám zpět, jdu po hlavě a kolenou, jenže dole na žíněnkách ztrácím balanc a padám na kolena, naneštěstí tak blbě, že padám do místa kde končí žíněnky a začíná dřevěnej práh o kterej si mrdnu do hlavy. Au, ležim a kontroluju zda sem v jednom kuse. Sem. Zvedám se, bolí mě hlava, zápěstí a koleno. Na hlavě boule. Markéta zjišťuje že mi chčije z hlavy krev. Směju se, brečim, potim se. Jdem najít nějakýho zdravotníka. dostávám na hlavu dezinfekci a je mi nabízen led. Dáváme pauzu na pití a za chvíli jdem hrát dál, se přeci neposeru.

Po dvou hodinách odcházíme durch mokrý, spocený, uplně hotový a taky domlácený.

Tentokrát jsem vůbec nebyla fifna, ale šla jsem do toho. Zlomený nehty mě mrzej jako jediný, modřiny zmizej a hlava se zahojí.

Byla to pecka, takovej víkend by mohl bejt každej víkend :-D

Sem zničená jak Hirošima, ale vim, že tuhle jízdu si budu pamatovat hodně dlouho.

Sněžka !

Na poslední firemní večeři jsem řekla že musíme udělat nějakou bájbáj párty a že můžem třeba na Sněžku na východ slunce. Šéf se toho hnedka chytnu, že teda jo, ať to zařídím a že jedem.

Můj kluk si usmyslel že tam se mnou musí dřív než tam půjdu s lidma z práce. Tak aby nebyl smutnej jsem na tajňáka zarezervovala pokoj v chatě v Peci pod Sněžkou. Minulou sobotu jsem mu to oznámila ať si nic neplánuje že jedeme na výlet a že platím já. V pátek sem si pobalila věci a v sobotu po práci se vyrazilo.

Ubytování bylo v chatě Betyna (500kč/os/noc s polopenzí, slušný, čistý - spokojenost). Po příjezdu jsme jen hodili věci na pokoj a šli se projít dolu do Pece. Koupili jsme lahev višňovky na zahřátí a nějaký pohledy.

Budíček byl ve 2 ráno, z chaty se odcházelo před půl 3. Hned za chatou nás čekala pěkně prudký stoupání, následně Obří důl kde to byla celkem pěkná procházka po rovince. Pak začlo stoupání. Povim vám že sem toho měla plný zuby zhruba v půlce cesty. Musela jsem zastavovat kazdejch deset metru abych chytla dech. /to je za to, ze sem nebyla měsíc běhat/. Po příchodu k Boudě pod Sněžkou sem si řikala že ted musíme zabrat nebo to nestihneme, 5 hodina a východ slunce se blížil rychlostí blesku. V poslední zatáčce mi došly síly tak sem se na to vysrala a vyfotila to o kousek níž. Na vrcholku jsme byli asi 10min po východu slunce, foukalo a my byli uplně mokrý a spocený. Naštěstí byla otevřená poštovna, tak jsme si dali svařák  :)

Cestu dolu sme si vybrali pres Růžovou horu kolem Děčínský boudy. Jenže ! Dementi jsme přehlídli odbočku a zašli jsme si 5km! navíc !

Poslední kopeček přes celou pec k chatě a rovnou na snídani. Celý šťastný sme se najedli, dali sprchu a jelo se domu. Cesta byla úmorná, došel nám plyn v klimatizaci / už před měsícem/ takže jsme jeli ve vedru. Fuj.

Nicméně super zážitek a všem doporučuju. Je to něco co se nevidí každý den. A nám vyšlo pěkně i počasí.

Přesně sem čekala kdy to příjde

Že s někým chodím je fakt který asi víte.. Budeme mít výročí. Dostane hodinky od Festiny, ze spodní strany měl být vyrytý nápis "Láska znamená porazit čas" což si myslím že sedí ale hoši z Festiny mi zkazili plány, protože na spodní straně je logo jako kráva a nápis už neni kam dát, tak si ho asi napíšu na čelo..

Snad za to můžou i událostí posledních dní, ale teď je čas kdy se fakt milujem a kdy jsem s ním šťastná a vím, že je to ten pravej. Bylo mi naprosto jasný že tenhle stav přijde a bude se mi odjíždět ještě hůř.

Každopádně mi to pořád za to stojí. Mám ze sebe dobrej pocit že jsem se odhodlala a vše si vyřídila bez cizí pomoci od A až po Z.

Ps.ráno jsem se vzbudila dřív než bylo potřeba tak jsem nudou zabrousila na svůj profil CC a byla tam letenka. Londýn se nekoná :-( což mě sere a mrzí protože sem se chtěla na Bank /Shard, okurku a tak/ podivat ještě z aspoň z vrchu ale tak smolík, letím přes Brusel. Odlet v 6:40 ráno.

Fandím vám všem

Opravdu, fandím všem kteří se nebojí snít. Pořád přemýšlím jaké to bude, jak to vydržím, jestli prodloužím, co budu dělat až se vrátím. A tak sním!

Chtěla bych být letuškou, to že bych cestovala po celém světě je pro mě na druhé koleji. Já prostě miluju ten ruch letiště, sledovat tabule odletů a příletů, korzující letušky. Ta atmosféra, ach..

Chtěla bych mít ale i krásnej domov, domeček, s fajn chlapem co o rodinu postará, zahrádku, pár koček a časem i děcko.

Chtěla bych vydělávat dost peněz (pozor ne hodně, ale dost), chtěla bych mít práci která mě bude bavit, kde to nebude rutina a kde budu úspěšná, které mě bude rozvíjet. Sním o práci pro Google, Microsoft, Samsung a popřípadě zpět k modrým které jsem věrná 7 let :-D

A tak si tak v hlavě sním, myšlenky se pletou jedna s druhou, o všem přemýšlím jako bych se už teď měla rozhodnou jestli se odstěhovat do Manámy nebo Dubaje  nebo jestli si vzít hypotéku a stavět domek.

Byly časy kdy jsem byla pesimista /toho prej nikdy nic nepřekvapí a když tak mile/, teď jsem realista ale snílek realista.

Já vám přeju krásné dny, protože teď já jsem opravdu šťastná.