Střípky našeho humoru v Americe

Protože se občas nudíme, přemýšlíme nad tím, nad čím nemáme občas dojdeme k dost šílenejm věcem, viz dnešní článek. Prosím neberte to tak, že máme uplně vypaštěno, jen prostě máme občas divnej humor nebo si nevzpomeneme na české slovíčko.

K: Jak se množej veverky ?
H: normalně.
K: Jsou těhotný ?
H: jo
K: a kolik maj v bříšku koťátek ? a už jsi viděla někdy těhotnou veverku ? víš co vygůglíme si to. Jé hele těhotná veverka - našla sem video na youtube !

Cestou do Amish Village v postarší hondě vydávající zvuky ala Boeing 737:
K: kdy zhruba vzlítnem ?

V Ikea:
H: tady je to uplně jako v Brně

debata nad nezodpovezenou otázkou:
K: já chci mít poslední slovo
H: dala jsi na výběr - měla jsi poslední slovo
K: ale s otazníkem, já chci mít poslední slovo s vykřičníkem

V autě - rádio nahlas:
H: ty vole, já neslyšim motor a nevim kdy mam zařadit
(máme automat)

V autě:
K: už jsi zkoušela tu černou masku na obličej na černý tečky ? Ona není smycovací, smycí, umejvací (nemůžu najít správný slovo v čj) ale sloupávací

Stalo se rituálem že každou neděli večer než se rozejdeme do svých domovů dáváme kafe ve Stárbaksu. Jenže každá máme oblíbenej jinou kavárnu protože v jedný je hezkej barista a v druhý(v tý mý) je vtipnej barista kterej ví že na moje soy frapucino nepatří šlehačka. Tak jsem jednou ustoupila a jeli jsme do Starbaks k Whole foods. Přijdem tam a já při pohledu na baristu kterej vypadal jak Hagrid z Harryho Pottera "Jako vážně ?" a Hana se otočí na podpatku a jedem do Stárbaksu k nám :D

Amish country

V Čechách jsme na svý oblíbený TV stanici sledovala reality show Breaking Amish která byla o 3 holkách a 2 klucích který se rozhodli odejít od Amišský komunity a jeli zkusit štěstí do NY poznat anglickej život.

Tahle TV show pokračuje snad do dnes, bylo několik řad a mě to docela zaujalo. Když jsem si domluvila že budu bydlet ve VA, vůbec mi nedošlo jakej kousek budu mít Amish country a Pennsylvanii jako takovou. Je to co by kamenem dohodil  - pěkné 4 hodiny autem.

Tuhle sobotu jsme se rozhodly že nakoukneme na život Amišů a jesli jsme do Amish village. Už asi půlhodiny před příjezdem do cílové destinace jsme začaly potkávat kočáry s koňma, Amiše na koloběžkách atd. Jejich typický obydlí, farma, silo, krávy, koně, ovce, poníci. Nádherná příroda, krajina kolem. Počasí nám přálo.

Já osobně se tam chci z jara ještě vrátit a poznat a vidět víc, nehledě na to, že poblíž je moc pěkný muzeum vlaků a můžete jet starým parním vlakem.

Za mě, Amišové dnes žijou jako cca naše babičky/prababičky.

Christmas lights

Jakmile odzvonilo Halloweenu celá Amerika se proměnila v jednu velkou svítívou věc - > VÁNOCE všude kolem. Naprosto. Sem tam vykouklo něco s motivem podzimu a Thanksgiving ale toho bylo minimum. V ulici máme naprosto krásnou a ne kýčovitou výzdobu. Všechny světýlka jsou jen žlutý nikde žádný šílený blikačky a barvičky <3

Kousek od nás je čtvrť Vienna, kde je botanická zahrada. V zahradě nainstalovali spoustu světýlek do různejch tvarů, doprovodili to místama hudbou atd.

Tak pár fotek ať se podělim o vánoční zážitek:

Nelituju.

Ten čas kterej tady mám, ten luxus že mám čas přemýšlet a zhodnotit ...

Upřímně se přiznávám, že jsem za 3 měsíce nikdy nelitovala že jsem se sbalila a odjela, taky přiznávám že z 90% nejsem homesick (pro tohle slovo podle mě není český synonymum, protože stejskat má pro mě jinej význam). Taky si myslím, že si ten rok (dva) prázdnin v Americe zasloužím. A taky si myslim že mi to hodně dává a ještě dá.

Celá Amerika je jedna velká životní lekce, kde získáte perfektní nadhled na všechno, na život v Evropě, třeba jak se máme dobře že máme podporu v nezaměstnanosti, že máme automaticky zdravotní pojištění, že nám zrušili 30kč poplatky u doktora. (btw.tady zaplatíte s nejlepším pojištěním 35dol. jen za to že otevřete dveře čekárny).

Postupně začnete cejtit že se vám začala angličtina zlepšovat, že už rozumíte když na vás začne někdo mluvit, že už vnímáte slova který jste před týdnem neznaly. Že místa který byly neznámý jsou pro vás už denní rutinou.

Doma, tak teď říkám svojí adrese v Meklínu a zjistila jsem, že asi nemám problém udělat si doma kdekoliv na světě, kde se k vám budou chovat taky, jak byste se doma chtěli cejtit. Ano, jedno velký doma je doma v Malíně kde je maminka a tatínek. Ale pro mě je teď minimálně na pár měsíců doma tady.

Tim bych chtěla i říct že mi ruka neupadne když tu posbírám sklenice, dám je do myčky tu zapnu a až dodělá svojí práci tak nádobí prostě uklidim. Nezabije mě když 4x do tejdne uvařim o 2 porce víc aby mohli jíst i rodiče. Protože tady jsem součástí rodiny a oni to samý pro mě dělají o víkendu kdy já jsem OFF duty. Tím narážím na debatu na skupině AP v USA kde se holky rozčilují že to není naše práce. No, ano. Ve smlouvě to rozhodně není, ale doma si taky nežijete jako princezny a občas něco uklidíte, nebo se pletu ? Když najdu prádlo v pračce dam ho do sušičky, pak do koše a donesu jim to k ložnici. Proč se namáhám ? Protože vím že i tyhle maličkosti jim dokážou usnadnit život, že můžou těch 5 minut který jim ušetřim  věnovat dětem. A jestli někdo vaří jídlo 3 hodiny, tak to už pak vůbec nechápu co v tý kuchyni dělá,  já i s jednou rukou ( momentálně) vařim maximálně hodinu a půl.

V životě lituju opravdu jen věcí který jsem neudělala, třeba že jsem za něco nepoděkovala, že jsem dost necestovala po Evropě, že už jsem neodjela dřív. Jestli jsem něco udělala špatně z toho jsem se poučila.

Naproto nelituju toho co ze mě vyrostlo. Máma mi vždycky říkala že sem lempl, že se 4kama ze školy ze mě nic nebude, že budu u popelářů a že si nikdy nenajdu pořádnou práci. A podívejme, práci jsem si našla snad jako první ze všech spolužáků ze střední, postupně jsem se docela vypracovala. V 18 jsem si pořídila vlastní nový auto za svoje peníze. Mam pocit, že mam dost načteno, přehled, hodně vim, mam hodně zkušeností a když kolikrát vidim co jsou lidi schopný udělat nebo nedělat tak si fakt řikam že nejsem tolik BLOND.

Kdyby mi někdo předloni řekl že budu bydlet v Americe tak bych ho naprosto vysmála. Pokud chcete něco změnit, změnte, nikdy nepřijde vhodnej čas, okamžik ani znamení že to máte udělat. Co se má stát stane se, neovlivní to ani Bůh,ani vy ani vaše máma. Vy tomu můžete jít jenom naproti.

Už jsem se ztratila co jsem timhle chtěla vlastně říct a jestli to má cenu vlastně postnout, ale zase třeba to někomu otevře oči.

Thanksgiving / Rhode Island - Providence

Asi před měsícem se mě moje host mum zeptala jestli chci mít přes svátky volno nebo s nima letět na Rhode Island a oslavit Díkuvzdání. Hned jsem souhlasila že letím, protože jinak bych asi RI nikdy neviděla, neni to uplně destinace v listu každé aupairky. Každopádně já bych se tam teď ještě někdy vrátila, ale to předbíhám.

Odlítali jsme ve středu, byl to pěknej chaos. Posbírat všechny a všechno a vyrazit do Baltimore na letiště (počítá se to jako letiště pro DC i když tu máme 2 další) což je hodinku autem, ani ne, depends on traffic, heh.. Všechno se stíhalo a mě čekala první security prohlídka v USA.

Vzhledem k tomu že mam ruku v gipsu a nemůžu projít tim jeji nahatym senzorem či čim kde se musí zvedat ruce a různě otáčet a tak, tak jsem šla klasickou bránou kde vám to snímá jen kov..  Následně mi vzali boty, znova vzali otisky prstů a jeste me celou ošahali plus mi udělali nějakej test na rukách, jak opice fakt ...

Po příletu na nás už čekala babička a jelo se na večeři do fancy restaurace. Bylo to kousek od centra Providence (hl.město RI) podél řeky v bývalý průmyslový čtvrti v budově bývalé továrny. Prostor moc hezký. Především italská kuchyně. Přežrala jsem se k prasknutí a to jsem nevěděla co mě čeká ve čtvrtek.

Ve čtvrtek se vstávala pozdě - dlouho jsem se nevyspala tolik jako za celej pobyt na RI to jen tak mimochodem. Po 1 hodině se jelo do domu příbuzných kde se slezla celá rodina od HM. Takže následoval kolotoč představování a vysvětlování co jsem dělala s rukou, pár milosrdných pohledů a tak..

Během večera se u mě vystřídali postupně všichni členové rodiny a všichni se ptali na to samý .. Nejlepší byl děda kterej na mě valil Československo a další se ptal kde v Německu bydlim .. No což.

Krocan byl krocan, do trouby se nevešel, takže se separoval na dvě půlky a bylo vyřešeno. Jako přílohy byly různý želíčka z brusinek, filling (nádivka ?), zeleninovej salat atd .. Následovalo šílenstvý jménem dezert -> pie .. nicméně ne jenom apple pie ale dalších 10 druhů a to nekecam, naložila sem si tři. Myslela sem že prasknu. Někdo mi radil at si nandam pumpkin pie že je to delikatesa, nic tak hnusnyho sem dlouho nejedla. Pardon.

Další den se mě hm díky bohu zeptala co jsi dělat, jestli je něco co chci vidět. Hned jsem řekla že Providence. Naštěstí souhlasila. Vzaly jsme sebou starší dítě a jelo se. Přímo v centru Providence je Brown(ova) univerzita kam jsme se trapně vplížili na nezvanou prohlídku, protože starší dítě si právě ted vybírá univerzitu kam chce studovat. Areál byl moc hezký, společenský prostory super, hezky vybavený. Viděla jsem ještě kapitol o který jsem si řekla protože mě v noci z auta uchvátil jak je velkej.

Každej večer nás čekala večeře s někým jiným, v pátek jsme byli v kině s babi a dědou. Babi je ze Švédska, ta jediná se ptala na něco jinyho než ostatní. Má zajímavej akcent a někdy sem fakt tápala co mi říká. Po kinu se jelo na véču, kde se udělalo zle že sem se musela jít vydejchat ven k oceánu... Zvlhly mi vlasy a vypadala sem jak zmoklej kokršpaněl.

Nic zásadního se dál nestalo.  Cesta zpět byla stejnej voser jako cesta tam co se týče security a já už se těšila na tradiční nedělní  kafíčko s Haničkou.

Shrnula bych to tak, že bych se ted raději měla učit a né psát blog ale všechno lepší než se učit že jo, takže už jsem si ted koupila pouzdro na mobil na ebay, napsala blog, sežrala sušenky a snad se už podívám na tu slohovku co mam napsat.

RI určitě stojí za podívání ale určitě ne v zimě a určitě ne v létě kdy je plný turistů.

Thanksgiving je hezký svátek plný jídla. Ještě dneska je mi zle a trávím vše z minulého týdne :)