Asi před měsícem se mě moje host mum zeptala jestli chci mít přes svátky volno nebo s nima letět na Rhode Island a oslavit Díkuvzdání. Hned jsem souhlasila že letím, protože jinak bych asi RI nikdy neviděla, neni to uplně destinace v listu každé aupairky. Každopádně já bych se tam teď ještě někdy vrátila, ale to předbíhám.
Odlítali jsme ve středu, byl to pěknej chaos. Posbírat všechny a všechno a vyrazit do Baltimore na letiště (počítá se to jako letiště pro DC i když tu máme 2 další) což je hodinku autem, ani ne, depends on traffic, heh.. Všechno se stíhalo a mě čekala první security prohlídka v USA.
Vzhledem k tomu že mam ruku v gipsu a nemůžu projít tim jeji nahatym senzorem či čim kde se musí zvedat ruce a různě otáčet a tak, tak jsem šla klasickou bránou kde vám to snímá jen kov.. Následně mi vzali boty, znova vzali otisky prstů a jeste me celou ošahali plus mi udělali nějakej test na rukách, jak opice fakt ...
Po příletu na nás už čekala babička a jelo se na večeři do fancy restaurace. Bylo to kousek od centra Providence (hl.město RI) podél řeky v bývalý průmyslový čtvrti v budově bývalé továrny. Prostor moc hezký. Především italská kuchyně. Přežrala jsem se k prasknutí a to jsem nevěděla co mě čeká ve čtvrtek.
Ve čtvrtek se vstávala pozdě - dlouho jsem se nevyspala tolik jako za celej pobyt na RI to jen tak mimochodem. Po 1 hodině se jelo do domu příbuzných kde se slezla celá rodina od HM. Takže následoval kolotoč představování a vysvětlování co jsem dělala s rukou, pár milosrdných pohledů a tak..
Během večera se u mě vystřídali postupně všichni členové rodiny a všichni se ptali na to samý .. Nejlepší byl děda kterej na mě valil Československo a další se ptal kde v Německu bydlim .. No což.
Krocan byl krocan, do trouby se nevešel, takže se separoval na dvě půlky a bylo vyřešeno. Jako přílohy byly různý želíčka z brusinek, filling (nádivka ?), zeleninovej salat atd .. Následovalo šílenstvý jménem dezert -> pie .. nicméně ne jenom apple pie ale dalších 10 druhů a to nekecam, naložila sem si tři. Myslela sem že prasknu. Někdo mi radil at si nandam pumpkin pie že je to delikatesa, nic tak hnusnyho sem dlouho nejedla. Pardon.
Další den se mě hm díky bohu zeptala co jsi dělat, jestli je něco co chci vidět. Hned jsem řekla že Providence. Naštěstí souhlasila. Vzaly jsme sebou starší dítě a jelo se. Přímo v centru Providence je Brown(ova) univerzita kam jsme se trapně vplížili na nezvanou prohlídku, protože starší dítě si právě ted vybírá univerzitu kam chce studovat. Areál byl moc hezký, společenský prostory super, hezky vybavený. Viděla jsem ještě kapitol o který jsem si řekla protože mě v noci z auta uchvátil jak je velkej.
Každej večer nás čekala večeře s někým jiným, v pátek jsme byli v kině s babi a dědou. Babi je ze Švédska, ta jediná se ptala na něco jinyho než ostatní. Má zajímavej akcent a někdy sem fakt tápala co mi říká. Po kinu se jelo na véču, kde se udělalo zle že sem se musela jít vydejchat ven k oceánu... Zvlhly mi vlasy a vypadala sem jak zmoklej kokršpaněl.
Nic zásadního se dál nestalo. Cesta zpět byla stejnej voser jako cesta tam co se týče security a já už se těšila na tradiční nedělní kafíčko s Haničkou.
Shrnula bych to tak, že bych se ted raději měla učit a né psát blog ale všechno lepší než se učit že jo, takže už jsem si ted koupila pouzdro na mobil na ebay, napsala blog, sežrala sušenky a snad se už podívám na tu slohovku co mam napsat.
RI určitě stojí za podívání ale určitě ne v zimě a určitě ne v létě kdy je plný turistů.
Thanksgiving je hezký svátek plný jídla. Ještě dneska je mi zle a trávím vše z minulého týdne :)
Žádné komentáře:
Okomentovat