thumbs up or thumbs down - domácí postřehy

anebo co mě baví a co sere na Americe za první týden

Abych nezačla nějak z ostra, podobný články se tu asi budou opakovat postupně jak budu procházet kulturním šokem, zatim jsem se uplně nějak do společnosti nedostala takže tohle jsou zatím jen takové domácí postřehy.

Moc se mi líbí různý vychytávky v domácnosti ať už olej ve spreji, drtič odpadků/zbytků, voda a led z lednice, blue napron - vyberete si na netu jídlo a oni vám dovezou veškerý (čerstý) ingredience před dveře a vy to podle receptu uvaříte, takže nemusíte pátrat co uvaříte a hledat v obchodě suroviny.
Moc se mi líbí jak spolu večeří, ano večeře je hlavní jídlo dne, já se snažim to aspon postuplně posouvat k 18hod a ne až v 20hod kdy padam na hubu po celym dni. O víkendu spolu celá rodina i vařila (mají na to dost velkou kuchyni, v čr bysme se asi ušlapali že jo), pak si v klidu sednou a jedí, třeba dvě hodiny, nikdo neodchází od stolu, povídají si, pak poklidí kuchyň v povídání pokračujou jen k tomu vytáhnout nějakou deskovou hru. Aspoň moje rodina. To je hrozně hezký.
Mají v baráku spoustu vychytávek, zabudovaný rádio, různý uložný prostory za dvěřma jakoby místnost o 1m čtverečním a nikde žádný obří skříně jako my. Celej barák je vzdušnej a útulnej.

Co mě sere ? Prostě je dáno že se pere v pondělí a ve čtvrtek, ono je uplně jedno jestli tam jsou 3 pračky nebo dvě ponožky, prostě se pere, tak se pere. Nedojí se jídlo ? Jo, strčíme ho do lednice a za tejden ho plesnivý vyhodíme protože tady to nikdo nedojí. Nedojí se salát ? nevadí, vyhodíme. Tenhle týden sem vyhodila maliny, dvoje boruvky, cely velky baleni jahod a 3 banány, nikoho to nesere. Umíte si představit těch peněz ? Nezhasíná se, prostě nikde a nikdy. Jeto totiž nice kdyz se vrátíte do baráku z práce a tam se svítí. Barák je dřevostavba, takže když se někdo rozhodne dělat kávu ve 4 ráno, já to zaručeně uslyším, protože můj pokoj je pod kuchyní. Všude jede klimatizace. Je jedno jestli je léto zima podzim jaro, prostě všude - doma, v restauraci, v autě, v metru(prej taky), v obchoďáku, v kině. A když pak chcete dětičky vystrčit ven tak furt kňučej že je tam moc teplo. Na začátku tejdne sme byli v DC na večeři ve fancy restauraci a mě byla taková kosa v tý restauraci že sem se zahřívala o talíř ! Cena nikdy neni konečná - ta co je na cedulce je bez daně, tu vám přičtou až u kasy a tak čumíte co to má jako bejt :-D

Tak to jen tak na okraj.
Zase příště budem pokračovat !

Prostě skoč

Tak a v uterý to začalo, to po čem sem "toužila" roky. AP kariéra propukla na plné obrátky. No na plné, mám tu jen jednu holku zatim, druhá se dovolenkuje v Yellowstonu.

V úterý jsme měli docela na pilno, ráno před 9 jsme vyjížděli já, Julia a Yvonne směrem letiště v DC, Yvonne jela na její travel month. Cesta brnkačka, žádný stresy. Uff.

Pak sme jeli domu, Julia měla za ukol vyklidit si pokoj aby tam mohl malíř vymalovat, musela sem jí řikat třikrát a po půlhodině chodit kontrolovat jak pokročila ale udělala to pěkně, jen jsem jí říkala ať ještě sundá obrazy a dobrý.

Pak sme za odměnu jeli do Georgetown do kina na Shaun the sheep, všichni mě doma vysmáli že se mi to líbí. Ale Julia byla ráda že sem neprotestovala a do kina šla. Skoro sem tam usínala ale bylo to docela ftipný a hlavně se tam nemluvilo že jo, takže sem z toho aspoň něco měla.

Středa byla lepší, to už to bylo na 100% jenom o nás. Ráno jsme vstali, dali snídaničku a kolem 11 sme šli na procházku do starý čtvti a kolem lesa. Pěkný, tady půjdě běhat :-D Tak az budu s nudou v koncích vyběhnu.
Pak sme smrděli doma, jeli sme jen nakoupit pár cajků k snídani. Odpoledne přišel trenér si zacvičit venku s J. Chudinka přišla uplně zničená. Kolem páte sme se dali do vaření, pomohla mi je fakt hodná.
Hlavně dneska nestála řeč, už povídala a já taky. Takže dobrý jako.

Zejtra jdem na paddleboardy na potomac river do DC, je tam krásně a výhled je top ! Těšim se. Nejlepší že všechna tahle sranda je placená i pro mě od rodiny, taky aby ne že jo. Ale když si něco vymyslim a odsouhlasí to i holky tak prostě jdem a já to zatáhnu jejich kartou.

Na víkend už máme plány s Irčou, shopping a DC :) strašně se těšim že se vyvětram !

Jinak AP meeting byl uplně o hovně, byly tam dvě koo (koordinatorka co vas ma na starosti, kdyby byla rodina na <> tak vas muze pripadne ubytovat, postarat se o vas, najit novou rodinu a tak) Sem čekala že tam bude víc holek, no bylo nás tam 7! z toho 5 lidí tam bylo 11měsíc, takže nač se s nima kamarádit že jo, když za měsíc jedou do prdele ...

Tak to je dnes asi vše, mějte se fajn !

První týden

Tak se hlásím, živá, zdravá z Ameriky, konkrétně už z Virginie kde bydlíme.
Poslední víkend v ČR byl trochu hard, na facebooku propukla velká diskuze odlítajících holek co si jeste dají za české dobroty, tak jsem se rozhodla dojít si k Dačickýmu na večeři a v tom vedru (35C) jsem si dala knedlo zelo vepřo a navíc špenátek. Mňam. (pozn.ježiš já bych si dala maso !)
V sobotu jsme měli rodinnou grilovačku, takže všichni byli sentimentální a cpali mi peníze abych náhodou neumřela hlady. (škoda že už jsem ve směnárně byla že jo :-D )

V neděli ani nevim co bylo za plán, ale myslim že jsme byli v Pa a ten můj si ze mě dělal srandu, všude mi říkal, tak zamávej, tady půjdeš nejdřív až za rok. A já brečela a brečela...

Mimochodem, tenhle brečící maraton začala ségra kdy se z ničeho nic rozbrečela, do toho jsem začla já, pak přišla do pokoje máma a ptala se děláme a začla bulet taky :-D

V neděli vrcholilo balení, váha byla ok, ale malej kufr ne a ne zavřít, tak jsem musela vyhodit spoustu věcí který mi tu ted chybí. Musim vyrazit do obchodáku, už vim kde je. Uff.

Vstávání bylo vážně super (ironie) neboť těch 6hodin co jsme měli na spaní jsem vůbec nespala ale čuměla do zdi. Od 2 hodin ráno jsem fnukala ale cestou do Prahy jsem se uklidnila. rozbrečelo mě až poslední kafe u Stárbakse.

Loučení s Martinkem bylo docela v pohodě, on moc v pohodě nebyl, ale zvládli jsme to :* (píšu to a začíná mi slzet oko).

Pak už jsem potkala Monču, co se mnou letěla a ta už stihla potkat týpka co letěl taky. Letadlo do Bruselu bylo děsný prdítko. Rychle to uteklo, akorát nám nedali nic k jídlu, měli sme pěknej hlad!

V Bruselu přestup brnkačka :) letadlo pěkný velký, ale to byste nesměli sedět v prostřední řade uprostřed že jo. Vedle mě žid jak poleno, hrozně divně čuměl. A když jsem si dala k obědu hovezí s br.kaší tak chudák málem odpadnul.

Taky jsem byla v letadle prvně v životě čůrat (a že mam už něco nalítáno) :-D :-D :-D

Jídlo v letadlo bylo docela fajn, bylo ho hodně a pití taky. Ale nějak sem to nestihla vyfotit kuli tomu židovi se mi ani nechtělo :-D. Jinak každej měl před sedadlem obrazovku kde byli písničky, filmy, seriály, hry, info  o letu a tak.

Po 3,5hodinách sem už měla pocit že dobrovolně skočim bez padáku dolů, pač sem nevěděla jak si sednou/lehnout ale nějak sem to přežila..

Training school CC je teda z venku krásná ! Ale co vás čeká uvnitř nechcete zažít. Vedro v pokojích (sauna, fakt), zima v učebnách. Hnusný společný sprchy. O hajzlech a jídlu z jídelny nemluvím. Nicméně ta strava mi asi prospěla, protože jsem jedla jenom saláty a  ovoce což bylo jediny bezpečný. Jeden večer jsme měla burger a hranolky. Dala bych si, mam hlad.
Sem fakt nezažila že bych vylezla ze sprchy, oblikla se a v minute na sobe mela krupičky potu. Až budu příště nadávat že jsem upocená, připomente mi tuhle školu jo ?

Na tom tréninku sem se s nikym cizím moc nebavila, mě ty lidi nějak nepřišli milý, nevim. Jen jedna holčina ze švédska vypadala hrozně mile a s tou jsem se chvilkama bavila. Holky z UK taky byly dcl fajn.

Výlet do NY byl hrozně bláznivej a rychlej, to bylo hrrr sem hrrr tam...Rozchod na 2 hodiny s tim že si musíte vystát frontu na Top of the Rock žádná hitparáda, ale stihli jsme doběhnout na times square.

Tím pro nás škola končila a nastalo další cestování, další autobus na 6hodin. Bez klimatizace. Vedle mě se roztahovala docela protivná kolumbijka. Pfff...

Když se blížili cedule Tysons corner, všechny holky se začlay fintit a upravovat, já to jen omrkla jestli jsem se nekde nemázla. Prijizdeli jsme na zastávku a tam strasne roztomilej klučík blondatej tak 4 roky s maminkou, v ruce medvěda jak hrom a balonky WELCOME. Horší bylo když jejich AP vystoupila a kluk jí měl dát medvěda, udělal takovou scénu že to bylo slyšel až na druhou stranu parkoviště. Už když jsme vystupovali zahlíhla jsem Kady a pak i holky, měli dva transparenty - Welcome Katerina a u toho vlajku :) Moc me to potěšilo a Kady pro mě měla dárek - studenou vodu což byl nejlepší gift ever v tý situaci :-D


První ráno
Cítila jsem se tu jako cizinec, nebála jsem se uplně vylíst z pokoje, ale když sem vešla nahoru nikde nikdo ... tak sem si vzala jídlo(jen ovoce, protože sem nevedela kde co je), jedla sem 20min a nic, tak sem sla zas dolu a vyuzila cas na vybalovani. Predchozi holky tu nechali dobrej mrdník v šuplikách. Jako jo užitečný věci, jako notýsky, lepítka. Ale knihu v němčině asi nepotřebuju a rozdělanej balíček tamponů taky asi ne no :-D takže hned jak ta aktuální co mě zaučuje vypadne to vyházim do smetí.

Na dnešek bylo v plánu udělat projížďku kolem a ukázat mi kde co je v sousedství. No sousedství, asi tak jako kdyby vás vzal někdo do většího města a řekl že to je jen sousedství. Byli jsme u škol obou holek a já řídila :-D Furt jsem hledala řadící páku a spojku :-D divný..ale nakonec mě to bavilo. Mám k dispozici nějakou obří hondu - jak oni řikaj mini van. Myslim že by se tam vešly všechny věci co jsem kdy v životě vlastnila a možná že i Bobika (auto moje).

Odpoledne jsem si poručila house tour, jak debilovi se mi vysvětlovalo jak funguje trouba, kavovar, alarm, radio, toustovač, prostě vše ! Tak jsem ráda že zítra už nebudu bloudit.

Večer jsme se součanou AP a jejíma kamarádama jeli na Black Light Run. Bylo to fajn, prášek mam všude jeste ted. Nejlepší bylo že jsem fakt už funela že nemůžu a najednou se ozve česky: Dělej zlato, poběž. Tak jsem se začla smát a řikam němce že ta slečna mluví mym jazykem :-D

Jinak si pripadam ze neumim anglicky nic jinyho nez OK, yes, sure, no. Ale tak snad se rozmluvim. Sem fakt vykulená. Zejtra je nejakej posranej aupair meeting kam jakoze musim. Snad tam bude nekdo s kym můžu jít na nákup nebo ven, uvidíme no...

Ostatní co znám mám dcl daleko, no daleko, pro mě 30min neni daleko :)

Uvidíme, zatim čau !

Balaton 2015

Už vlastně po třetí jsme se vydali i letos k Balatonu. Prvně to bylo v roce 2013 kdy jsem byli v Budapešti a jeden den jsme zajeli okouknout i jezero Balaton, líbilo se nám tam tolik, že jsme se rozhodli ještě to léto si tam rezervovat ubytování aspoň na pět dní.

Hodně mých přátel a lidí kolem Maďarskem opovrhovalo, tak jak já opovrhuju Itálií a Chorvatskem. Né že bych tam nechtěla jet, ale přijde mi to přelidněné a Itálie dost drahá, V Maďarsku pořídím za 10tis 6dní i s kapesným a člověk si žije jako pán ..Mojito sem, Mojito tam, langoš, véča v restauračce a pěkné čisté ubytování v apartmánu.

Letos sme teda měli hotel ***, bylo to takový trochu jak u babičky dle toho vybavení ale bylo to čistý a vše funkční. Škoda nádraží který bylo hned přes ulici a bylo docela rušný. Každopádně na takovou dovolenou člověk nejezdí sedět na hotel ale sedět venku  nebo se ještě líp válet na pláži.

Já sem za poslední tejden naspala takovejch hodin že už mě to ani nebaví :-D

V Siofoku na placený pláži přibyl krásnej kolotoč - obří ruský kolo, který jsme vyzkoušeli hned první den. Pěkný svezení ani ne za dvě kilča na naše. K tomu růžový mojito za 50,- a langoš se všim za 70,- neber to.

Jako tradičně sme dvakrát zašli do restaurece v Siofoku, která vypadá jako Peach Pit (jeslti se to tak píše) z Beverly Hills 90210. Dobré jídlo a večeře pro dva se všim i s dýškem za ani ne 500kč na naše. Dali jsem si pivo, melounovou limonádu (velký mňam) a burgry s hranolkama. Druhej den kiwi limonáda, pivo (čech že jo) a k tomu hot dog s hranolkama - maj na to dobrou omáčku.

Taky musim pochválit zmrzlinu tu maj fakt nejlepsi, 4 kopečky (velký porce) za 90kč - příchutě jako Mars, Bailies, Minions, Peprmint s čokoládou, Raffaelo a měli i Paleo zmrzlinu - několik druhů a několik druhů slazených stevie. Navíc ta Paleo byla samo sebou bez laktozy, takže by mě ani nebolelo břicho kdybych si jí dala že jo. Ale to by nebyla dovolená aby mi nebylo špatně, takže pak už sem se na to fakt vykákla a jedla jsem všechno. Zachraňovala jsem to tunama ovoce a vody a docela sem já i moje tenké střevo přežili.

V podstatě neni ani co psát, kromě toho že jsme potkávali samý debilní lidi. Předbíhaj ve frontě, nahlas prděj, krkaj a nebo si fotěj stůl u McDonalda kde právě jíte. No nevim.

Začal poslední tejden v ČR. Natahuju na každym rohu a zamačkávám slzy. K tomu mám zánět spojivek. Pecka.

Rozlučka č.x

Už ani nevím po kolikáté je to rozlučka, to slovo mi přijde hrozný, já se s nikym nechci objímat a loučit, dyk budeme v kontaktu furt, je to zbytečný a emočně vypjatý... Mě už dojímá každá ulice a každý místo, pomalu brečim i protivný bábě na pojišťovně protože sem tam na dlouhou dobu naposledy.

Aktuálně se mi nikam nechce, ale to je přesně ono, před odjezdem je všechno fajn fajnový, krásný a růžový. Na druhou stranu se ale těšim na nový zážitky a zkušenosti. I kdybych tam vydržela jen pár měsíců, můžu si říct - zkusila jsem to !

A teď k té rozlučce. Místo se vybralo dost zvláštní, taková hospoda/pivnice - vybral šéf.. Vedro jak hovado, tak sem šla v princeznovskejch šatičkách, řikam si to budu vypadat v hospodě takhle vymoděná. No nic, je vedro nebudu rešit. Nakonec mě mile překvapilo jak výborně tam vařili, prostředí čistý, upravený. Takže za mě dobrý.

Dostala jsem dárečky. Od Majkla, dost netradičně zabalenej parfém, nejdřív jsem si myslela že jako fakt dostávám svačinu na cestu.

Od holek naušnice v barvě vlajky - jak USA tak ČR.

Od šéfa obří přívěšek slona s kamínkama na dlouhým řetízku.

Jinak jsem si dneska vybrala konečně dárek k výročí, řeknu vám, že sehnat hezkej, jednoduchej zlatej prstýnek je docela umění. Nakonec to vyhrál pozlacenej Swarovski.

Ps.moc mě pobavilo že nejčtenější článek jsou Debilní kecy ! :-D

Učím se vařit + novinky všedních dnů

Asi před 3 týdny jsem se rozhodla že se naučím pár nových jídel. Já nejsem uplně omáčkovej typ, takže jsem si dala za cíl uvařit nějakou omáčku (UHO - univerzální hnědá omáčka), ta se povedla a nakonec z toho byla žampionová. Dneska jedu Guláš a domácí knedlíky.

Ne že bych byla uplný tele a neuměla vařit, ale spíš si jedu svoje recepty /PALEO/ a modernější kuchyni. Pravděpodobně nikdy neuvařim svíčkovou, protože to se prostě ze soja milk nedá. Ale koprovku bych ještě zkusit mohla.

Dneska sem byla na pracáku, papíry jsem měla vytištěný z internetu takže jsem si je vyplnila ještě v práci. No, dneska tam přijdu. Dveře neoznačený, baba protivná. Hned mi papíry mrskla zpátky že to mam špatně a ať přijdu s jinou vyplněnou žádostí. No dobrá. Tak sem zas odšlapala dolu tam si vzala uplně stejnej papír jakej sem měla z netu, vyplnila ho a šla nahoru, baba měla volno tak jí řikam že k ní nejdu že jdu vedle ke kolegyni že vypadá že je milejší. ( seděla tam holčina mýho věku a pořád se usmívala).

Papíry byly v cajku. Na rovinu jsem jí řekla jak se věci maj, řekla že to stejně musíme vyplnit a poradila co a jak kvůli pojišťovně. Papíry který mi z práce chyběj jí můžu poslat mailem. Jsem ráda že jsem šla k ní, byla ochotná až až.

Na pojišťovně další <> na entou a jako bonus sem pak jela do Kauflandu na nákup a to mě dorazila tuplem. Nálada na nule :-D No nevadí, na pracák pak už jen ve čtvrtek a budu mít klid.

Debilní kecy

Posledních 14dní v ČR. Od července jedu bomby, každej den je zážitek.

V pátek sem byla naposledy v práci. Ráno hráli písničku "Ráno" tak sem si ufňukla a šla do práce celá uřvaná, tam sem dělala jakože nic... Věci sem si pakovala už před tim abych teď moc nebulela.

Po práci mě čekalo překvápko. Protože jsem měla už pár měsíců slíbený lítání k narozeninám a furt se jako nic nedělo, bylo mi od pondělka docela jasný že půjdem lítat. Jenže ty můry mi furt nakecávaly že jdem něco někam na vodu. Nesnášim vodní sporty, nic kolem vody. Maximálně zaplavat a čau. Nesnášim vodu v ksichtě, nedejbože potápění a tak. Pěkně mě potrápily a já už začínala mít záchvaty úzkosti. Po práci mi zavázaly oči šátkem a jelo se. Někde se zastavilo, nevim jako proč :-D ale celou dobu sem věděla kam jedem (mam prostě dobrej orientační smysl, no). Odbočili jsme na polňačku a já tušila že jedem na letiště v Žehušicích. Taky že jo. Vylezu z auta a stylem  - samá voda / hoří jsem narazila do letadla a hned věděla že je to letadlo.

Takový prdítko ! 

Někde nad Týncem se mi po 45minutách letu udělalo ze smradu motoru a vedra krapet nevolno, tak sem se pana pilota zeptala kde sou tady blicí pytlíky. No, povidal že no way, že leda za triko. Tak sme to otočili a letěli zpět o chvilku dřív, samo že se mi hned udělalo líp, tak jsme ještě kroužili nad letištěm. Byl to fajn zážitek :)

V sobotu byl den D, Petra se vdávala, já šla svědčit, martin fotit a večer sem měla rozlučku v Čiči baru. No ještě teď je mi krapet nevolno, ale vše dopadlo na jedničku.

A teď k jádru věci a nadpisu.

Já vůbec nikde kde to neni nutný nehlásim že jedu pryč. Protože potom následuje kupa otravnej otázek. Kam jedeš, proč jedeš, co budeš dělat, co Martin, co Martin bude dělat, vy tomu věříte blá !

Každýho věc že jo...

Další otázky - proč do Ameriky ? tam jedeš makat ? na co si chceš vydělat ? proč nejede Martin s tebou. Všichni si myslí že je to naprostá brnkačka, že si prostě sbalíte kufr, vemete pas a jedete. Že hned po přistání v New Yorku vám začnou lítat pečení holubi do huby a přivítá vás uvítací výbor.

Jenže ono to neni taková prdel a už vůbec to není tak easy jako jet makat do UK nebo kamkoliv jinam po Evropě. Než takový lidi otevřou pusu, měli by si něco přečíst a vědět o tom něco a pak něco mluvit.  

Vůbec nejde o to vydělat tam miliony (ono to ani nehrozí), ale jde o to, někam se podívat - mladá sem jen jednou, těšim se až svejm dětem budu vyprávět jak sem byla na druhý straně zeměkoule. A zrovna teď si přijdu ještě mladá na to, zadlužit se hypotékou a sedět doma na mateřský, pořád je co objevovat. Díky tomu že budu v Americe se tam může podívat i Martin, ségra, rodiče .. bude to pro ně o krok jednodušší a já vážně pochybuju že třeba za 10let s tou zmíněnou hypotékou a dětma na krku se někam podívám a když tak do Chorvatska nebo k Balatonu /kde to teda neni špatný, ale ../

Se teda zase opakuju, ale sny se mají plnit a mají se snít na plno.

Co mě poslední měsíce naučili je jen to, že můžeme litovat jenom toho co jsme neudělali. To co jsme aspoň zkusili nás posunulo o kousek dál, i když to třeba uplně nedopadlo.

Mějte se fajn a jsem moc ráda že to někdo čte !