V pátek sem byla naposledy v práci. Ráno hráli písničku "Ráno" tak sem si ufňukla a šla do práce celá uřvaná, tam sem dělala jakože nic... Věci sem si pakovala už před tim abych teď moc nebulela.
Po práci mě čekalo překvápko. Protože jsem měla už pár měsíců slíbený lítání k narozeninám a furt se jako nic nedělo, bylo mi od pondělka docela jasný že půjdem lítat. Jenže ty můry mi furt nakecávaly že jdem něco někam na vodu. Nesnášim vodní sporty, nic kolem vody. Maximálně zaplavat a čau. Nesnášim vodu v ksichtě, nedejbože potápění a tak. Pěkně mě potrápily a já už začínala mít záchvaty úzkosti. Po práci mi zavázaly oči šátkem a jelo se. Někde se zastavilo, nevim jako proč :-D ale celou dobu sem věděla kam jedem (mam prostě dobrej orientační smysl, no). Odbočili jsme na polňačku a já tušila že jedem na letiště v Žehušicích. Taky že jo. Vylezu z auta a stylem - samá voda / hoří jsem narazila do letadla a hned věděla že je to letadlo.
Takový prdítko !
Někde nad Týncem se mi po 45minutách letu udělalo ze smradu motoru a vedra krapet nevolno, tak sem se pana pilota zeptala kde sou tady blicí pytlíky. No, povidal že no way, že leda za triko. Tak sme to otočili a letěli zpět o chvilku dřív, samo že se mi hned udělalo líp, tak jsme ještě kroužili nad letištěm. Byl to fajn zážitek :)
V sobotu byl den D, Petra se vdávala, já šla svědčit, martin fotit a večer sem měla rozlučku v Čiči baru. No ještě teď je mi krapet nevolno, ale vše dopadlo na jedničku.
A teď k jádru věci a nadpisu.
Já vůbec nikde kde to neni nutný nehlásim že jedu pryč. Protože potom následuje kupa otravnej otázek. Kam jedeš, proč jedeš, co budeš dělat, co Martin, co Martin bude dělat, vy tomu věříte blá !
Každýho věc že jo...
Další otázky - proč do Ameriky ? tam jedeš makat ? na co si chceš vydělat ? proč nejede Martin s tebou. Všichni si myslí že je to naprostá brnkačka, že si prostě sbalíte kufr, vemete pas a jedete. Že hned po přistání v New Yorku vám začnou lítat pečení holubi do huby a přivítá vás uvítací výbor.
Jenže ono to neni taková prdel a už vůbec to není tak easy jako jet makat do UK nebo kamkoliv jinam po Evropě. Než takový lidi otevřou pusu, měli by si něco přečíst a vědět o tom něco a pak něco mluvit.
Vůbec nejde o to vydělat tam miliony (ono to ani nehrozí), ale jde o to, někam se podívat - mladá sem jen jednou, těšim se až svejm dětem budu vyprávět jak sem byla na druhý straně zeměkoule. A zrovna teď si přijdu ještě mladá na to, zadlužit se hypotékou a sedět doma na mateřský, pořád je co objevovat. Díky tomu že budu v Americe se tam může podívat i Martin, ségra, rodiče .. bude to pro ně o krok jednodušší a já vážně pochybuju že třeba za 10let s tou zmíněnou hypotékou a dětma na krku se někam podívám a když tak do Chorvatska nebo k Balatonu /kde to teda neni špatný, ale ../
Se teda zase opakuju, ale sny se mají plnit a mají se snít na plno.
Co mě poslední měsíce naučili je jen to, že můžeme litovat jenom toho co jsme neudělali. To co jsme aspoň zkusili nás posunulo o kousek dál, i když to třeba uplně nedopadlo.
Mějte se fajn a jsem moc ráda že to někdo čte !
Žádné komentáře:
Okomentovat