Nelituju.

Ten čas kterej tady mám, ten luxus že mám čas přemýšlet a zhodnotit ...

Upřímně se přiznávám, že jsem za 3 měsíce nikdy nelitovala že jsem se sbalila a odjela, taky přiznávám že z 90% nejsem homesick (pro tohle slovo podle mě není český synonymum, protože stejskat má pro mě jinej význam). Taky si myslím, že si ten rok (dva) prázdnin v Americe zasloužím. A taky si myslim že mi to hodně dává a ještě dá.

Celá Amerika je jedna velká životní lekce, kde získáte perfektní nadhled na všechno, na život v Evropě, třeba jak se máme dobře že máme podporu v nezaměstnanosti, že máme automaticky zdravotní pojištění, že nám zrušili 30kč poplatky u doktora. (btw.tady zaplatíte s nejlepším pojištěním 35dol. jen za to že otevřete dveře čekárny).

Postupně začnete cejtit že se vám začala angličtina zlepšovat, že už rozumíte když na vás začne někdo mluvit, že už vnímáte slova který jste před týdnem neznaly. Že místa který byly neznámý jsou pro vás už denní rutinou.

Doma, tak teď říkám svojí adrese v Meklínu a zjistila jsem, že asi nemám problém udělat si doma kdekoliv na světě, kde se k vám budou chovat taky, jak byste se doma chtěli cejtit. Ano, jedno velký doma je doma v Malíně kde je maminka a tatínek. Ale pro mě je teď minimálně na pár měsíců doma tady.

Tim bych chtěla i říct že mi ruka neupadne když tu posbírám sklenice, dám je do myčky tu zapnu a až dodělá svojí práci tak nádobí prostě uklidim. Nezabije mě když 4x do tejdne uvařim o 2 porce víc aby mohli jíst i rodiče. Protože tady jsem součástí rodiny a oni to samý pro mě dělají o víkendu kdy já jsem OFF duty. Tím narážím na debatu na skupině AP v USA kde se holky rozčilují že to není naše práce. No, ano. Ve smlouvě to rozhodně není, ale doma si taky nežijete jako princezny a občas něco uklidíte, nebo se pletu ? Když najdu prádlo v pračce dam ho do sušičky, pak do koše a donesu jim to k ložnici. Proč se namáhám ? Protože vím že i tyhle maličkosti jim dokážou usnadnit život, že můžou těch 5 minut který jim ušetřim  věnovat dětem. A jestli někdo vaří jídlo 3 hodiny, tak to už pak vůbec nechápu co v tý kuchyni dělá,  já i s jednou rukou ( momentálně) vařim maximálně hodinu a půl.

V životě lituju opravdu jen věcí který jsem neudělala, třeba že jsem za něco nepoděkovala, že jsem dost necestovala po Evropě, že už jsem neodjela dřív. Jestli jsem něco udělala špatně z toho jsem se poučila.

Naproto nelituju toho co ze mě vyrostlo. Máma mi vždycky říkala že sem lempl, že se 4kama ze školy ze mě nic nebude, že budu u popelářů a že si nikdy nenajdu pořádnou práci. A podívejme, práci jsem si našla snad jako první ze všech spolužáků ze střední, postupně jsem se docela vypracovala. V 18 jsem si pořídila vlastní nový auto za svoje peníze. Mam pocit, že mam dost načteno, přehled, hodně vim, mam hodně zkušeností a když kolikrát vidim co jsou lidi schopný udělat nebo nedělat tak si fakt řikam že nejsem tolik BLOND.

Kdyby mi někdo předloni řekl že budu bydlet v Americe tak bych ho naprosto vysmála. Pokud chcete něco změnit, změnte, nikdy nepřijde vhodnej čas, okamžik ani znamení že to máte udělat. Co se má stát stane se, neovlivní to ani Bůh,ani vy ani vaše máma. Vy tomu můžete jít jenom naproti.

Už jsem se ztratila co jsem timhle chtěla vlastně říct a jestli to má cenu vlastně postnout, ale zase třeba to někomu otevře oči.