Dojela jsem do Safeway nakoupit zásoby když má přijít ta bouře která evidentně přišla o den dřív.V Safeway neměli nic. Banány, boruvky, jahody, mlíko, pečivo, nic .. No, aspoň máme balenou vodu a cerealie že jo.
Vyhodim věci doma, odhrabu sníh z cesty, dam si sušenku za odměnu, jdu čůrat a řikam si, no radši si dojdu, než se někde zaseknem. Vyjíždím. Cesta normálně trvá 7 min. Za barákem máme super prudkej kopeček kde nahoře vévodí světla. Samo, přijela jsem na červenou ... klouzalo to všude. Led všude. Pecka ... Zelená. Pomalu pouštím plyn a točím do leva. Nic, jen chrpot a auto klouže dolů... Vidim hovno naštěstí za mnou nikdo neni. Zkouším to znovu a znovu. Už blikam výstražnýma ať mě ti kokoti kolem aspon vidí a nejezdí mi za zadek ... Po pár minutách se mi podaří auto stočit zpět a jedu z kopce znovu ale tentokrát po čumáku.. Týpek u benzínky pod kopečkem si mě točí na mobil. Ukazuju mu že je jednička a čekám až se uvidim na youtube.
Beru to přes centrum. Jedeme rychlostí šneka, směju se dodávce předemnou která klouže na všechny strany a ne a ne jet rovně. V příkopech potkávám spousty aut a hodně lidí pěšky (to se tu jen tak nevidí). I já začínám lítat ze strany na stranu a jen těžce balancuju tak abych nebyla v protisměru nebo svodidlech. Volím cestu kterou mi radí navigace. Prej o 10min rychlejší. Švihám to do leva a tam kopec ... rozjedem to na 20mil/hod a jedem ..kopeček brnkačka a já se plácám po rameni... za kopečkem kolona jako kráva, nehoda, policajti ...pisu detem co se deje a ze budu pozde at cekaj v teple. Chudinky.
Po hodine a ctvrt se dostávám do skoly kde je trenink. Výborně. S dětma vybíráme nejlepší možnou cestu domů bez kopců. Zasekáváme se na první větší silnici a před náma kopec jako kráva. Potkáváme první sypače. Nicméně v protisměru. Přemýšlíme co máme k jídlu a pití a rozdělujeme si prostor na spatní. Blbá sranda. Dohadujeme se, jestli to bude lepší objet přes areál střední a jestli bude odemčenej nebo ne .
Kopeček vyjíždíme, společně hecujeme Hondu k huronským výkonům.
Další zácpa. Volá máma. Je tři auta před náma v taxiku. (rano odjela na 5dni do Denveru, tam doletěla, dala si oběd a letěla zpatky protoze ji prislo varovani ze by se v sobotu domu nedostala pecka vylet. Zatáčíme k benzínce (kde já vzala benzín naštěstí odpoledne) a máma přesedá k nám. Po chvilce zjistí že nemá Blackberry a bezi hledat zpatky ten taxik do kolony. Blackberry nacházíme v kabelce a máváme na ní at jde zpet. Běží a hází hubu. Pekná modřinka a odřenej loket. Asi štěstí že zas loket že jo ?
Na konci města k nám jdou lidi z restaurace a dávají nám zadarmo 4kelímky polívky a krajíc chleba. Dobří lidé nevymřeli.
Po další hodině popojíždění máma a starší jdou domu pěšky a dávají nám echo že neprojedem. Madší naproto odmítá jít čůrat ven a už se kroutí jak žížala. Po tom, co máma opustí auto, nabízím emily at to pustí do flašky. V minivanu místa dost. Zalezla si do kufru a vykonala poteřebu. Flašku vyhodíme a máme první tajmství. Autobus přes cestu. Berem to jinudy. Před náma kopec jako kráva plnej ledu a taky 3 auta v každym směru na dvouproudé silnici který se hejbou všema směry jen ne dopředu. Je půlnoc, jsme pár ulic od baráku. Máme plán zaparkovat u kostela a dojít zbytek pěšky.
Vítězně po skoro 5 hodinách jsme doma. A zejtra je snow day, takže žádná škola a děti na krku celej den.
Žádné komentáře:
Okomentovat