neděle 10. ledna 2016

kočka

V noci, když jsme přijeli ze Savannah a road tripu celkem jsme vykládali věci z auta a my lemry líný nechali otevřený dveře. Já sem zapínala topení dole a slyšim: MŇAAAAU ! Řikam kde je jaká kočka ??? Kouknu ke dveřím a tam krásná micina s dlouhejma chlupama. Trochu zacuchaná ale furt pěkná čiči. Po troše přemlouvání se nechá chytnout a poňuchňat. Martin nechápal kde sem ji ukradla.

Kočičku po 15minutách pouštim na svobodu a i když hodně chtěla k nám dovnitř nechtěla jsem riskovat. Celá rodina je alergická a já stejně neměla co jí dát k jídlu protože lednice byla totálně prázdná.

Druhej den jedeme vrátit auto a kus od baráku cca 2 míle vidim plakát že někomu utekla kočka a přesně tahle míca na obrázku. Řikam si, musim jim zavolat. Jenže plakáty na debilním místě kde se nedá zastavit a opsat číslo. Trvalo mi to přesně 5 dní než jsem si to číslo opsala a odolala svojí lenosti. Přemohl mě pocit že kdybych byla jejich kůži chtěla bych vědět že kočička byla ok a živá a kde zhruba může být.

V pátek jsem poslala SMS. Majitelé byli rádi že kočku někdo viděl a na můj popud vyvěsili v mym okolí letáky. Napsala jsem že doufám že se brzy najde a že ať mi dají vedět. V sobotu odpoledne přišla smska že Sophia je zpátky doma a že mi moc děkují že díky mě jí našli protože nějaký lidi z vedlejší ulice se jí ujali a pak viděli ten plakát co vyvěsili na můj popud majitelé.

Z toho plyne:
Nebuďte lhostejní a všímejte si věcí kolem sebe !

edit: dneska jsem přijela domů a u dveří obálka. Adresovaná rodině bydlící na adrese xy. Bylo mi jasný že je to poděkování za kočičku, tak jsem to opatrně otevřela (co kdyby ne, že jo). Bylo tam moc milé poděkování že sice neznají moje jméno ale mojí pomoc si budou pamatovat napořád. <3

Žádné komentáře:

Okomentovat