sobota 11. dubna 2015

rodina za rodinou

Pomalu to přestávám počítat.. Sice si píšu deníček kterej doufám budu psát i v USA /doufam ze se tam dostanu aby ten deník měl smysl a abych měla stará na co vzpomínat/.
Aktuálně jsem u rodiny č. 16 /?/ Washington DC, jsou milý i holky, byl telefon a skype ... ozvou se uvidíme... Každopádně už negůglím, nehledám, nedoufám a pomalu už ani nevěřím. Můžu si myslet jak boží a úžasná jsem byla ale opak může být pravdou, navíc s naším super internetem /zdravím KH net/ jsem slyšela každý druhý slovo a odezírat ze rtů v aj ještě teda neumím.

Celkem mě zaujaly z toho množství asi 4 rodiny se kterejma se byla ochotná jít do telefonu nebo na skype. První byla kousek od DC, HM si mě sama od sebe odstanila ani email nenapsala, tak mě to urazilo, ale řikala sem si ať si trhne neví o co přichází a čekala jsem na další rodinku, přes noc mi jich přes profil proběhlo několik a v pondělí ráno mi tam přistála rodinka z Palo Alto z CA - moc milý indu hindu, děti 2 a 5 tušim.. po x mailech, telefonech mě odmítla s tím že jsem super ale nejsem vhodná osoba pro jejich děti...

Další rodina byla zase z CA kousek od Golden Gate bridge, single mother holky 10 a 12let, konečně auto 24/7 no prostě sen, jedinej zádrhel, matka nechce bejt s ap kámoš, prostě na ní nemá čas a nehodlá řešit ani večeře nic... no to nevim teda jak by fungovalo a nakonc mě stejně odmítla.

Po těhlech už hodně doufajících domluvách jsem si sundala růžové brýle a neřeším moc co kam kdy proč. Odleťet můžu kdykoliv že jo... Hlavně ať jsou proboha normální !

Stay motivated !Dreams come true..

btw.s tou host mum z DC jsme měli včera fajn hovor a dneska ten skype taky ušel, tak ja tajně doufám..

Žádné komentáře:

Okomentovat