Co je novýho

Doma to uteklo jako voda, přiletěla jsem v sobotu, kterou jsem vesměs prospala a celou noc čuměla do zdi. Jet lag jako prase, jak ja ho miluju, kor kdyz nemuzete delat nic abyste nevzbudili pul vesnice.
Od pondělí mě čekala samá sranda ala ambasada, zubař, řidičák, pošta atd ... Vše dopadlo na jedničku. Jen taková malá vsuvka pro holky co jsou v usa, je jim 26+ a chtěj prodloužit a jet domu. Jo, můžete. Agentura vám bude tvrdit že ne, že to neni možný. Ne, nejste tu ve zlaté kleci, můžete jet kam chcete klidně i na Mars, jen si prostě musíte projít procesem víz znova. Tzn. vyplnit nový DS-160, vytisknout nejaktuálnější I-94, mít sebou novej podepsanej DS-2019 (pozor, pokud měníte rodinu nelektejte se že je tam pořád ta stará, novej s aktuální vám přijde po přestěhování). A ano, DS musí bejt podepsanej, takže třeba u Cultural Care holt jak debilové obdržíte nepodepsanej a musíte ho znova poslat jim aby ho podepsali. Pak si zaplatíte 4 litry a můžete sjednat schůzku. Pokud jste hodný holky a úřední nevstal prdelí napřed zeptá se vás jen na děti a vezme otisky prstů. Ale to jsem trochu odbočila.. kdyby něco napiště koment a povim víc.

Celej tejden sem jezdila po všech čertech, v pondělí se viděla tak nějak se všema z práce, s pár kamarádkama (počtem 1 nebo 2). Taky jsem šla na houby 2x a jela se svym autem. Dost sranda řídit po roce manuál. Třikrát mi to chcíplo než sem byla schopná jet. Žrala sem a žrala. mňam.

Loučení nebylo tak hrozný, řvala sem v podstatě celej tejden, pač se mi stejskalo po Virginii. Nejhorší je to loučení dycky s kocourem, protože ten vám holt nezavolá na skype nebo nenapíše na whatsapp. Bylo to druhý loučení a když mě CA bude štvát, tak se prostě seberu a pojedu domu.

Hodně zvláštní pro mě bylo, jak se v ČR nic moc nezměnilo. Všichni tam žijou stejně (neřikam že je to nutně špatně) a všechno pořád běží ve starejch kolejích ( ne že by se kuli mě mělo něco měnit). Dost věcí mě konsternovalo, ať už dveře na veřejném WC - toho soukromí tam! a nebo lednice bez ledu a vody, taky sem se k ní musela ohnout abych něco vyndala ze spodní přihrádky... no sem zdebilnělá. Auta mi přišly divný, lidi jsou jiný. A co si budeme povídat, služby - prodvačky, úředníci jednim slovem paráda. Ironicky. Pani na poště byla tak protivná že kdybych mohla pošlu ji 3x do prdele.

Cesta zpátky do států proběhla poměrně dobře, stihly mě nasrat hned ve Frankfurtu kde mě ti debilové poslali pro palubní lístek protože v Praze ho prostě vytisknout nemůžou na connection flight. Takže mě poslali stát 2 hodinovou frontu na klasickej check in ale já nic odbavit nepotřebovala, jen ten kus papíru aby mě pustili do letadla. No nevadí, ptala sem se 3x hlásala že to nikdy nestihnu. Po 40minutách ve frontě přišel týpek a volal lidi s letem do baltimore, že je odbaví přednostně, no byla sem jediná, nevadí. Tak hlavně že sem musela čekat že jo. Pak sem se zase proběhla přes 2 terminály, prošla 2x security což mě moc baví. Ironicky. Cestou jsem potkala už v Praze 2 starší paní. Jedna američanka a druhá češka co se sem provdala před 12lety ale paní bylo něco přes 45 hádám. Tak jsme spolu klábosily a po česku nadávaly. V praze našly u naší gate opuštěný zavazadlo. No, kdyby tam byla bomba tak je po nás, jak byli policajti laxní ale co že jo, nebudeme si kazit večer.

Letadlo bylo dost starý. Díky bohu sem měla zase sedalo u emergency exit. Bylo to dost divný uspořádání. Vedle nás nebylo WC ale místo pro přípravu jídla a taková ta místnůstka pro letušky. Nebyly tam tablety/monitory ale v uličce byly starý televize a když řikam televize tak myslim televize a ne obrazovky. Vedle mě seděl kluk co byl španěl, uměl anglicky a německy. Docela jsem koukala protože byl o dost mladší jak já. Když jsme konečně po hodině zpoždění odletěli z Německa, při startu na mě spadnul kus letadla. Taková krytka na najaký cajky co je v panelu nad váma. Tak sem to pěkně vrátila letušce. Sedačku před náma opravovali stolek.. Lepenka spraví vše, že jo. Přišel na to letištní technik. Docela sem se bála jestli vůbec doletíme. Zaujalo mě, že nás letuška vůbec neinformovala že sedíme na emergency exit a že musíme tohle a tamto v případě potřeby. Ale co, když nejde o život ...

Jídlo bylo jako dycky hrozný. Těstoviny (zase), smutná zelenina a pálivá omáčka. Dezert byl dobrej, kokosová pěna s limetkou. Pak zas chleba, máslo, kousíček hermelínu a takovej precliková bulka. Nic moc. Dala sem si víno a bylo pěkně hnusný ale aspoň mi nebyla kosa, hoch vedle klepal kosu celej let :-D

Po 4 hodinách jsem standardně byla zoufalá a chtěla žádat padák s tim, že zbytek doplavu. Naštěstí se brzo podávalo další jídlo, který si radši ani nepamatuju ale myslim že tam byl preclik. Jako bych toho německa neměla dost. Na letu z PRahy sme vlastně dostali sendvič kterej byl docela jedlej.

Konečně sme dosedli v Balťáku a já běžela co nejrychlejc na imigrační, stejně sem tam stála hodinu ve frontě. Naposledy jsem si zamávala s těma američankama a čekala dál. Ani sem nebyla nervozní. To já poznam, žádnej průjem ani zalehlý uši. Týpek mi říká, ááá dneska 9 J-1 vízum, děláš tu výzkum. Řikam mu, ne au pair. Hodil oko a zvednul obočí. Řikam já vim, no. :-D Vzal mi otisky, popřál pěknej den a já šla. Hůř se mi dejchalo přes customs s kufrem plnym žrádla který nikdo v papírech nepřiznal haha. Prošla jsem. Nastavila jsem pocker face a úsměv num.1 a dobrý. Konečně jsem zahlídla Pusíka jak zoufale čeká na lavičce. Tak sme si pobulely a jely domu. Ani nevim jak ale usnula sem a probudila se až na Kirby road, což je kousek od baráku.

Doma sem se potkala s novou nanny, Tess. Nemam jí ráda. Američanka. Blondýnase šílenym vkusem. totálně přestavěla "můj" pokoj. Všechno bylo barevný, střapatý bleh...

Začala balící seance, dvě hodiny zoufalství a rozhodování co pošlu domu a co ne. Skončila sem se 150librama odbavených na letišti + carry on a backpack. No nevadí. Ale mam snad vše co potřebuju. Ani mi nepřijde že bych měla tolik věcí, jen ta kosmetika se prostě pronese. Myslim že až budu odjíždět, vejdu se do dvou kufrů ale kdo ví že jo.

Šly jsme spát asi o půlnoci a já nespala, možná dvě hodiny no. Na kráse mi to nepřidalo, tak jsem vzdala i make up, když mě čekalo dalších minimálně 8 hodin s vyhlídkou toho, že nikdy nemůžu zvládnout přestup v Dallasu za 20min z terminálu A na C. Ale co že jo.

Moje boží agentura nemá v popisu práce platit nám kufry, počítají že se stěhujeme s holou prdelí a tak jsem si vesele zaplatila 210 dollarů a vyrazila na cestu. S pusíkem jsme si daly snídani, která stála za starou bellu a bulely sme a bulely. Já víc. Si teda myslim. Podle očí si museli myslet že sem drogovej dealer, protože byly rudý jak čínská vlajka.

Let do Dallasu ok. Myslim že sem chvíli spala. Dallas byl z nebe divnej. Jeden barák jako druhej, stejná barva střechy, pravidelný ulice, jak z filmu. Ale špatnýho. Letiště bylo dobře udělaný. Letušky zahlásili ať nás kdo má spoj ostatní lidi pustěj a co myslíte, půlka se stejně hrabala ven i když nepospíchali. Naštěstí jsem měla v DC boží nápad dát si zadara odbavit carry on, který sem jim vesměs nacpala že ho nechci a díky pusíkovi sem neměla kabelku ale batoh, takže pro běh ideální, ještě sem si měla vzít sportovní podprsenku a shodit 5 kilo aby se mi běželo líp.

Stihla sem to zrovna když byl boarding v plnym proudu. Vedle mě seděli nějaký dva teenageři z Kanady, bylo sweet. Celou dobu se drželi za ruce. Koupila sem si sendwič za 15doladů, páč oba lety byly o hladu že jo. Aspoň pití se nám dostalo. Ale já starej cestovatel už mám stejně svoje triky. Možná je sepíšu. Jednou a nebo taky hned. Páč sem si dala 7 hodinovej nap a teď v noci budu čumět že nespim. Už cestou mě konsternovalo, že pod náma nebyl žádná zeleň, jen hory, skály a hnus nic, pláň. Řikala sem si kam jedu, kam se to hrnu a nadávala si že sem debil a měla sem sedět na prdeli ve VA a žít si svoje naučený.

Na letišti moje kufry vyjely skoro hned, takže paráda. Pauline, která mě vyzvedávala jsem taky našla skoro hned. Pěkně se to proneslo, ale díky bohu se to do auta vešlo :-D
Pauline mě dva dny zaučovala, vim snad všechno důležitý, trochu se furt ztrácim v některejch věcech ale to se snad zaběhne. Vše nebude hned perfektní no. V pondělí na ostro.

Rodina v pohodě, pokoj v pohodě. Ráda bych tu měla nějaký křesílko nebo něco a taky bych vyhodila jednu hnusnou skříň. V koupelně jen sprcháč, kterj já bytostně nesnáším a taky strašně malý zrcadlo. Vloni sem měla celou zeď zrcadlo takže teď je pro mě věc o průměru 20cm dost nepoužitelná ale co no. Můžu na to zkusit dát řeč. to neni taková investice a já si to snad i přivrtam když bude potřeba.

Auto dobrý, děti dobrý, rodina dobrá. Jen sem byla dost konsternovaná z toho okolí. DC je mnohem víc, jak  to říct ... Přístupnější, všude vede deset cest, neni nutný dycky jet po dálnici, když se vám nechce. Tady prostě na dálnici musim chtě něchtě. Místo 5variant jednoho obchodu tu mam jeden. A jsem ráda že je tu aspoň ten jeden no. Všude kopce, mlha a dost zima teda. DC je půl roku tak 80-90F a 90% vlhkost, takže pařák a tady ? 70F s bídou, mrholí, mlha, odpo sluníčko a teplejc ale dole v SFO je na zimní bundu.