Když někomu řeknu, že jsem sekla s prací a rozhodla se rok žít v Americe většina lidí se falešně usměje a pokýve hlavou. Maximálně se zeptají kam a při slově Washington se jim v paměti zobrazí maximálně Bílý dům. Přesně u těhlech lidí, skrz jejich falešný úsměv je vidět jak jim hlavou běhá milion myšlenek: Proč tam jede ? Je jí 26 ? To nechce děti ? Před čím utíká ? A co její přítel ? A co auto, práce, rodiče, kamarádi ?
Vážení, neutíkám před ničím. Jediné před čím mě napadá že chci utéct jsou přesně tihle nepřející lidé. Jen pár (vyjádřeno kusy 2) lidí mi řeklo: "tý jo, Káťo, já ti to přeju, hlavně ať ti to tam vyjde". A za to jim jako dík ! Pár lidí si to nechalo projít hlavou a po čase a pár diskuzích mi řeklo: "mrzí mě to, že odjíždíš, ale jeď, je to skvělá příležitost a je super že se toho nebojíš.
Co vážně na Čechách a lidech tady nesnáším je ta nepřejícnost, všichni jsme protivní, neusmíváme se. Protivné prodavačky, pošťačky, operátorky. Mám toho plné zuby, kor po 7 letech ve službách a denním kontaktem se zákazníky. Já neřikám že se nenajdou vyjímky - poděkují, pozdraví a jsou super příjemní a člověk si pak i řeknou - Jo!Má smysl to dělat!
Těším se že si od toho a těch lidí odpočinu. Ano, v Americe je to faleš a přetvářka ale pořád je lepší, když se na vás prodavačka za pásem usměje, zeptá se jak se máte a ještě vám pomůže s nákupem do tašek ? (Přesně takové milé zkušenosti s veškerým personálem mám všude v Anglii a že sem tam byla minimálně desetkrát) ach jak mě chybí Londýn .. Ale to jsem odbočila..
Zpátky k důvodům:
Je čas splnit si sen - stojím na křižovatce, biologické hodiny prý už mají tikat ale já se na to necejtim, vždycky sem byla spíš kariéristka, chtěla jsem něco (si) dokázat, mít dobrou práci a za ní brát dobré peníze. Jak s tím souvisí au pair ? Doufám že budu mluvit plynule anglicky, ve škole došprtám gramatiku a buď ještě v USA si udělám nějakou mezinárodní zkoušku nebo dodělám v ČR.
Je mi 26, čerstvě, víza se dávají do 26let včetně, teda aspoň ta pro která jdu já (J-1), jaká je prosím vás pravděpodobnost že se pak podívám do USA ? Že si zkusím žít na druhé polokouli ?Řeknu vám to, nulová.
Chci být aupair už od 16 kdy jsem poznala Verču, ta si i přes negativní zkušenost s touhle prací uměla zařídit pěkněj život a využít téhle šance...
Proč nejedeše od Anglie ? No, protože už sem tam byla ap rotože tam můžu odjet kdykoliv jindy bez věkovýho limitu. Housekeepera a aupair tam můžu dělat klidně ve 30ti když mi prostě švihne..
A jestli se rozcházím s Martinem ? Ne. Uvidíme co čas přinese. Věříme že to zvládneme a když ne, měl to být osud. Už když rušili call centrum v Kolíně měla jsem v plánu odjet a nejela. Protože jsem se s ním právě poznala, on to ví a ví že jsem taková čůza že bych mu to na starý kolena vyčítala že jsem nejela.
Žádné komentáře:
Okomentovat