Opak byl asi pravdou. Protože Bětka je holka do nepohody a tak sme se rozhodly po pár randíčkách a drobnějších výletech že spolu pojedem do Chicaga. Respektive ja nasla levnou letenku a napsala ji at jede se mnou.
Odjížděly jsme v pátek v půl 10 večer. Díky bohu sem mohla zkončit v práci už v 5, stačilo rozvíst děti po kamarádech a do školy. Co miluju, je páteční traffic, v koloně sem stála už 2 míle před nájezdem na dálnici. Na samotný dálnici se jelo krokem až do Takomy. Běžně by mi cesta vzala 30min, ted to trvalo hodinu a kousek. No prekérka. Betty klasika nestíhačky. Zapomínáme odbočit, žádnej kokot nás nepustí zařadit se do správnýho pruhu abysme se vymotaly z Takomy a tak volíme prasáckej U turn, konečně to valíme směr Baltimore.
Poměrně v pohodě najdem Longterm garáž a už jedem shuttlem na letiště. Betty má kosmetiku po celym báglu ale hlavně ne v pytliku. Sebou má velkej sprej a žiletku. No nic, zkusíme zda to projde přes kontrolu (nikdo si toho nevšim heh). Pijeme pivo. Schovaný v kabelce, protože se tu nesmí pít na veřejnosti.
Procházíme kontrolou a jdem rovnou k bráně protože máme akorát tak čas. Let uběhne uplně v pohodě a i přes velkou únavu usínám až skoro u Chicaga tak na 15min. Občas je ale power nap lepší než spát celou noc. Dva poslední tejdny sem makala jak debil 16hod / den a spala možná tak 6 hodin denně. Ale co že jo, nebudeme si kazit večer, mladý sme jednout.
Dosedáme v Chicágu a bereme Uber na hotel. Řidič nás nemůže najít. Je černej a asi zhulenej. Když nás po 20min najde a řekne že vlastně pracuje na letišti, nechápeme jak mu naše direction na arrivals nemohly bejt jasný ale to nevadí že jo.
Týpek je totálně hotovej z Betty která mu furt něco mele o Chicagu a Cermakovi což byl nějakej Čech kterej byl starosta v Chicagu či co. Týpek furt sype jenom WAU WAU WAU :D
Zastavujeme před hotelem. No, pěkný. V Chinatownu. Týpek za recepcí striktní bez zájmu a 10x nám zopakuje že nesmíme kouřit. Dá nám podepsát papír že jako nebudeme kouřit a upozorňuje nás s vážností kata že pokoj nám vymění jen v případě že přijdeme reklamovat za míň jak 5 min.
Pokoj starej ale funkční, koupelna ujde. Du do sprchy. Teče vlažná. Zalezu dovnitř a řikam si, to odteče a pojede teplá. Tak se napatlam všim možnym a začne týct ledová. Betty vyráží na recepci kde jí týpek s výrazem ala poker face řekne ať přijde za 20min že ted nemá čas a at to necháme odtýct. Betty jde za 10min za nim zas páč furt ledárna. Týpek pokrčí ramenem a dál neřeší. No, tak my se teda otužujem protože nemám sil ani čas. Musíme spát ať můžem ráno vyrazit objevovat město.
Ráno vstáváme v 7 a v 8 vyrážíme do světa. Metrem. Vlastně nadzemkou, který je uplně boží. Připadam si jak v počítačový hře Mafia. Vystupujem na stanici Jackson, motáme se jak hovna pod splavem než najdem správnej směr na Skydeck. Lístky máme koupený předem, otevíraj za 4min ale už nás pouštěj dovnitř. Žádná fronta nic. Pecka. Kocháme se výhledem a fotíme jednu fotku zadruhou. Pěkný. Spousta lidí tam měla psycho z těch průhlednejch kousků a že tam nevlezou ale nic to neni. Prvně vám teda houpne trochu v žaludku ale jinak nic. A to se považuju za člověka, kterej se bojí vejšek.
Pokračujem ven a zkoumáme město,jdeme po downtown, Michigan av., kupujem šmuky v super krámě. Náramek a prstýnek. Nádhera. Kdyby to šlo, koupim tam minimálně půlku sortimentu. Pokračujeme po pobřeží a přecházíme do Navy Pier. Kolo nejezdí, je pod rekonstrukcí do léte 2016, sme přijely holt v čas.
Kocháme se výhledem a nasáváme čerstvej vzduch. Fouká studenej vítr tak se klidíme dál. Pokračujem do parku v fazoli, kde fotíme milion fotek a zas pokračujeme parkem k fontáně z úvodní znělky ženatý se závazky. K našemu štěstí se okolí fontány předělává a tak vidíme tak akorát bílej plot.
Hledáme metro na předměstí abysme našly Café Prague a daly si svíčkovou. Pro mě to znamenalo dát si svíčkovou po cca 4 letech (protože ze sojovýho mlíka nebo jinýho to prostě neuvaříte), pro Bětku to bylo asi po 9 měsících haha. Hodinová štreka metrem, busem a vystupujem skoro před Café Prague.
Vcházíme a zdravíme DOBRÝ DEN. Nic. Servírka nás levym okem zaregistuje ale nikdo se k nám nehrne, natož aby se někdo usmál nebo pozdravil nazpět. No, jdeme naproti baru a ptáme se kam si můžeme sednout páč vidímě všude rezervace. Meníčko se nám nese po 10minutách i když je obsazen jenom jeden stůl a servírek je tam asi 5 plus majitelka. Nevadí. Objednáváme po další dávce čekání. Naštěstí se nese pivo. Paštička s vekou, kulajda, svíčková se šesti. Dobrý to bylo. Něco bych tomu vytkla, ale za mě dobrý, až na ten personál.
Vracíme se zpátky do chinatownu kde se rozhodneme projít ještě pár obchodů. V pekárně kupuju jahodovej dort na ráno a pytel fortune cookies (žádnej bad luck anymore ani karma !)
Na hotelu se dem sprchovat a co ? zase ledová. Ráno to řikáme znudnýmu číňanovi na recepci už asi po pátý a dočkáme se pokrčení ramen a že se na to housekeeping podivá. Neřikáme nic a šmatláme si po svym. Je nám to jedno protože odjíždíme.
Vystupujem u fazole, protože nemam dost fotek a ted brzo ráno tam nebudou lidi. Fotky máme a jdem na kafe. Alžběta se platonicky zamiluje během 2minutové konverzace a já lovim wifi. Jsem out of data, again. Celej den bloumáme po městě jen tak, tam a zpátky a užíváme si krásnýho počasí hlavně bez větru.
K obědu si dáváme typickou deep dish pizzu neboli plněnou pizzu. Je to vlastně naruby, náplň je dole vč.sýra a nahoře je červená omáčka. Yummy.
Procházíme parkem podél jezera dolů k planetariu a akváriu.Dáváme si nap na trávě v parku a pomalu se pakujem zpátky na letiště.
Taky sem vám zapomněla říct, že jsme celej den honily poštovní schránku ale nikde žádná nebyla až 5min před odjezdem na letiště.
Na letišti si vychmátli Bětku, koho jinýho :-D a dělaly jí různý kontroly na výbušniny a pod.
Cesta proběhla hladce a já se v půl druhý ráno uložila do postele s vidinou 4,5hodin kvalitního spánku.
Žádné komentáře:
Okomentovat